Rozhovor: Doufám, že mistrovství v Praze nikoho nezklame, říká Fibingerová

Jak vnímáte to, že se do Česka po dlouhých 37 letech vrací atletický šampionát?
Strašně jsem si to přála. Poslední atletická akce tady byla v roce 1978, kde jsem byla a získala jsem stříbrnou medaili. Od té doby tady žádná velká atletická akce nebyla mimo mistrovství Evropy třiadvacetiletých v Ostravě. Jinak jsme žádnou akci neměli. A když teď jezdím na šampionáty, tak mi tam vždycky bylo líto, že už se toho asi nedočkám, abychom to mistrovství měli. No tak jsem se přeci jen dočkala.

Kdy vás poprvé napadlo, že by se tady přeci jen atletické mistrovství mohlo udělat?
Během šampionátu v ledním hokeji v O2 areně v roce 2004. Když jsem tam seděla, tak jsem si říkala: tady by mohla být krásná atletika.

Proč u nás taková vrcholná akce nebyla už dřív?
Za prvé je to o strašné spoustě práce. I nám s panem Liborem Varhaníkem (předseda Českého atletického svazu – pozn. red.) by bylo líp, kdybychom do toho nešli. Uspořili bychom spoustu času. Ale myslím si, že ti naši atleti si to zaslouží. A když už se s takovými peripetiemi zrodila O2 arena, tak by byla škoda toho nevyužít, neudělat našim atletům šampionát doma. Přeci jen ty domácí šampionáty vyburcují lidi. Ale samozřejmě je to na úkor osobních věcí. Pokud to klapne, tak budu cítit obrovské zadostiučinění. Dřív asi nikdo neměl chuť něco pořádat. Ale pokud ty akce tady nebudeme dělat, tak to uškodí popularizaci sportu.

Jak obtížné bylo šampionát pro Prahu získat?
Uspěli jsme až napodruhé. Už v roce 2009 jsme zkoušeli kandidovat. Tam jsem teprve pochopila, co to znamená. Že je potřeba odvést obrovský přesah diplomacie. Pořád o ty šampionáty totiž má zájem spousta zemí. Bylo třeba vykonat spoustu diplomatické práce v evropské atletice, ale nakonec jsme mistrovství získali. A v momentě, kdy se nám to povedlo, dosáhli jsme toho prvního cíle, tak jsme se na sebe s panem Varhaníkem podívali a já jsem řekla: Ty předsedo, víš ale, co to bude? A začali jsme se oba smát.

Jak tedy probíhají přípravy?
Pořádání šampionátu je v dikci Českého atletického svazu a hlavního města Prahy. Tam jsou velmi vstřícní, ale komplikací je trochu to, že na podzim budou komunální volby. Ale zatím nemůžu říct, že bychom narazili.

O jak velkou akci se vlastně jedná?
Bude tady 50 evropských atletických federací, celkem 2500 účastníků včetně doprovodu. Těm všem musíme zajistit dobré ubytování. Z vlastní zkušenosti totiž vím, že šampionát hodnotíte podle bydlení, jídla, podle toho, jak se vám v tom městě líbí. Já miluju Prahu, takže si myslím, že z těch účastníků nemůže nikoho zklamat. Na co jsem kladla důraz, bylo, aby byl hotel v dosahu haly a sportovci nebyli vázaní na žádnou dopravu. A z pohledu samotné organizace – školíme ty nejlepší rozhodčí z Česka, kteří mají i mezinárodní zkušenosti, aby vše proběhlo tak, jak má.

V únoru proběhl v O2 areně testovací závod. Jaká byla spokojenost z vaší strany a ze strany mezinárodní federace?
Byla jsem šťastná, že byl, protože nás upozornil na některé věci. Byly dobré výkony, takže se ukázalo, že ta dráha, která tam je, je výborná – je rychlá, dobře se na ní skáče. Co jsme zjistili, je, že je v O2 areně špatná akustika, což se musí zlepšit. Jinak jsme si nachodili i trasy, jak budou chodit sportovci z hotelu. V podstatě až na nějaké připomínky, které měli komisaři stran zázemí a rozcvičování, tak to celkem prošlo. Navíc si myslím, že se nám díky němu i podařilo nalákat diváky.

A nějaké další nedostatky?
Ani ne nedostatky. Já osobně bych ještě změnila barvu plachty, která byla okolo, aby v té hale bylo komornější prostředí. Ta byla žlutá, já osobně bych dala spíš modrou. Ale jestli se to změní, to nevím. Každopádně celkově nás ještě čeká spousta práce.

Máte na starosti ambasadorský projekt k mistrovství Evropy. Můžete říci, o co jde?
Kampaň se jmenuje Legendy minulosti – Hvězdy současnosti. Představujeme veřejnosti ty závodníky, kteří by tam měli uspět. A vzhledem k těm úspěchům, které česká atletika v posledních letech má a vzhledem k věku závodníků, bychom mohli mít v Praze dobře našlápnuto. Doufám, že si to uvědomují i ti závodníci a že toho využijí. Protože závodit v domácím prostředí, to je něco úplně jiného. Takže myslím, že by to mohlo velmi dobře dopadnout.

Ještě zpět k projektu. Kteří sportovci se ho účastní?
V tom projektu jsme představili Láďu Prášila, kterého jsem i začala podporovat, protože už dnes je to koulař světové úrovně. Společně jsme představili logo. Teď tam byl Pavel Maslák, nastoupí Zuzana Hejnová, Jan Kudlička, Adam Sebastian Helcelet.

Zmiňovala jste úspěchy českých atletů. Jak jste s nimi spokojená?
Je tady plejáda současných atletů, kteří budou ještě nějaké roky sportovat. Jsou tady Bára Špotáková, Pavel Maslák, Víťa Veselý, Adam Helcelet, koulaři. Těší mě, že je nějak saturovaná tato generace. A jen si přeju, aby se Zuzka Hejnová uzdravila, protože ta měla skvěle našlápnuto. Já s nimi všechny závody prožívám.

Vám se v hale vždycky dařilo. Čím to bylo?
Mně byly haly vždycky blízké, protože v hale nikdy neprší, je tam výborná atmosféra, dokážete tam báječně žít s těmi diváky. Takže jsem je vždycky milovala.

Jak se dnes udržujete v kondici?
Pořád na sobě i ve svém věku pracuju. Snažím se týdně naběhat deset až patnáct kilometrů za ty tři dny, co jsem doma na Moravě, cvičím na ribstolech.