Jaké byly vaše basketbalové začátky?
Začínala jsem v podstatě dost pozdě na tu dobu, kdy dneska děti začínají. Ale dnes je to ve všech sportech, že musí začít brzo. Já jsem se k basketu dostala v prvním ročníku na gymnáziu v Londýnské ulici čili v patnácti letech. Věděla jsem, že se tam basket hraje. Do té doby jsem ale dělala všechny možné sporty. Lyžovala jsem, hrála jsem s klukama fotbal, dělala jsem atletiku. Takže v podstatě jsem nebyla taková buchta nebo dítě, které přijde a začne sportovat až v patnácti.
K basketbalu jste se dostala sama?
Kdyby tam byl jiný sport, tak bych asi dělala jiný sport. Byla jsem z rodiny, kde tatínek byl univerzitní profesor, maminka magistra farmacie, takže rodiče nás ke sportu nějak nevedli.
Mistrovství ČRJde o turnaj starších minižáků (U13).
|
Jaký je rozdíl v podmínkách, které jste měla vy a které mají dnešní děti?
Rozdíl je obrovský, to se vůbec nedá srovnávat. V té době nebyly basketbalové boty, nebyly pořádné míče... Začínala jsem hrát s koženým basketbalovým míčem, který měl šněrování, takže se s tím driblovat nedalo, to vám vždycky uteklo. Boty – to jsem hrály v nějakých teniskách nebo čínských keckách, až později byly botasky. Teď, když vidíte, jak jsou ty boty odpružené, jaká je to nádhera, nohy dětí tolik netrpí. Navíc dresy jsme si samy šily. S holkama jsme si koupily látku aušily si dresy.
V čem se změnil basketbal od vašich dob?
Dnes se hra neskutečně zrychlila, je i silovější. Za nás to tak nebylo, ale zase bych si dovolila tvrdit, že za nás to bylo takové chytřejší. Byly lepší akce, líbivější pro publikum. Teď je to o síle, rychlosti, o lepší fyzické připravenosti. Taky se daleko víc trénuje.
Pozorujete u dětí nadšení pro hru, nebo jsou tam třeba i z donucení rodičů?
Rodiče jsou hodně důležití. Ti, kteří sami někdy sportovali a chtějí, aby jejich dítě sportovalo, k tomu mají úplně jiný přístup. Ale myslím, že u nás v Sokole pražském to máme dobré, že děti chtějí a jsou neskutečně nabité energií. Dokonce už to musíme dělat i částečně výběrově, takže po prvním roce přípravky některé děti odpadnou. Jsou to hlavně děti, které o to nemají takový zájem. To je totiž i o víkendech, kdy se hrají zápasy, a někteří rodiče si řeknou, že chtějí na chatu, takže jedou na chatu.
Také děti z vašeho oddílu se probojovaly na nadcházející mistrovství republiky. Je vidět na dětech cílevědomost, že chtějí hrát finále?
Určitě. Chtějí hrát finále a hlavně chtějí hrát o medaile. U dětí je to o medailích a takovém tom ocenění, a podle toho do zápasů jdou.
V pořádání turnaje se kluby střídají?
Ne, o pořádání moc velký zájem není. Takže děkuji celému Sokolu a starostce Martině Schořové, že nám umožnila uspořádat mistrovství dětí.