V případě tragédie ve Žďáru nad Sázavou, z toho, co víte z médií, k jakému názoru se spíše přikláníte - selhaly soudy a vedení psychiatrie, nebo v podstatě nemohly postupovat jinak a nešlo tomu zabránit?
Hovořil jsem o tom s ošetřujícím lékařem z Psychiatrické nemocnice v Opavě. Potvrdil mi, že pacientka byla, když ji v únoru propouštěli ve velmi dobrém stavu, jinak by ji ostatně nepropustili. Soud jistě neselhal, vycházel z popisu stavu a neměl důvod závěrům nevěřit. Jak postupoval ambulantní lékař, to nevím, možná si mohl všimnout zhoršení stavu, možná si ho všimnout nemohl. Možná byly odstupy kontrolních návštěv relativně příliš dlouhé, možná se stav nemocné zhoršil neobvykle rychle. Možná s úspěchem předstírala, že je v pořádku, což ale skoro žádný pacient nedokáže. Možná všichni zúčastnění postupovali obvyklým osvědčených způsobem a vývoj onemocnění byl velmi neobvyklý. V takovém případě byla bohužel oběť v nešťastnou dobu na nešťastném místě.
Jaký osud podle vás tuto ženu čeká - policie navrhuje za vraždu a držení rukojmích až 20 let vězení...
S největší pravděpodobností bude dlouhodobě držena v ochranné léčbě a možná i v ochranné detenci pro zvláště nebezpečné pacienty, ale to jsou skoro vždy muži.
Je schizofrenie vrozená, dědičná nebo může se projevit kdykoliv v průběhu života? Například matka oné ženy v médiích tvrdí, že se u ní nemoc projevila po nějakém těžkém rozchodu. Může to tak být?
Schizofrenie je hodně zjednodušeně řečeno porucha metabolismu dopaminu. Laici hledají často příčinu v životních událostech. Onemocnění daleko nejčastěji propuká v mladém dospělém věku od 18 do 30 let. Výskyt v populaci je kolem jednoho procenta, ale potomek nemocného má riziko kolem osmnácti procent. Z toho je patrné, že vliv dědičnosti je dosti velký, ale na vzniku choroby se podílejí i jiné příčiny.
Lze se ze schizofrenie zcela vyléčit, nebo podobně jako u dalších nemocí pouze její projevy potlačovat?
V době, kdy neexistovaly účinné léky, které byly objeveny až v roce 1952, asi u deseti procent nemocných choroba sama vymizela. Dnes na to ovšem nikdo nečeká. Stav asi 70 procent nemocných se podstatně zlepší, nebo se udržuje na poměrně příznivé úrovni, u ostatních se pomalu zhoršuje navzdory správnému léčení a asi dvě procenta nemocných jsou dříve nebo později zcela odkázána na celodenní podporu a pomoc.
Případ ze Žďáru byl mimořádně tragický, přesto, lze se domnívat, že je u schizofreniků ojedinělý? Setkal jste se s podobnými případy?
Podobné případy se každoročně opakují, ale zřídkakdy mají tak silnou odezvu, protože zde byl obětí oblíbený student střední školy z prostředí veřejností velmi sledovaném. Když jeden bezdomovec probodne druhého, nepíše se o tom, protože se to zdá být zcela banální. Asi 25 procent bezdomovců trpí touto chorobou. Umírají v důsledku alkoholismu, hladu a mrazu a nikoho to nevzrušuje. Podobně se veřejnost tolik nezajímá o mladé životy ukončené havárií na motorce nebo „ufetováním“.
Podobná otázka, je život po boku schizofreniků nebezpečný?
Naprostá většina nemocných schizofrenií se nechová agresivně, asi deset procent je mírně agresivních a asi jedno procento nemocných jsou opravdu nebezpeční jedinci.
Jak stavy schizofreniků ovlivňuje užívání alkoholu a jiných návykových látek?
Návykové látky stav nemocných zhoršují. Nejhorší jsou stimulancia jako například pervitin, který sám vyvolává stavy, které jsou shodné s některými projevy schizofrenie. Všeobecně známé jsou „stíhy“, tedy stihomam, pocity sledování, pronásledování...
Jsou příznaky, které lze u schizofreniků vypozorovat, že je něco špatně a že hrozí nebezpečí?
Ano, psychiatři a personál oddělení, kde se takoví pacienti léčí, to umějí. Je to především typický neklid, nepřátelské chování, chování z něhož je patrno, že nemocný poslouchá hlasy, zvláštní změny pohybu, omezení komunikace a podobně.
Lze podle vás vůbec předcházet případům jako ve Žďáru? Mělo by se něco systémově změnit?
Takovým případům úplně předejít nelze, protože zhoršení řady nemocných není předmětem ničí pozornosti. A právě to by bylo možné zlepšit hlavně sociální prací a zdravotním dohledem. Ale nebylo by to zadarmo. Priority veřejných výdajů řeší politici a to také pod tlakem médií a veřejnosti.
