Rozhovor: Jestli se na mě lepí fanynky? Ani nevím, říká olympionik Svoboda

Jak zvládáte poolympijský kolotoč?
To nevím. Já si myslím, že to zvládám dobře. Dalo by se to zvládat i líp, občas chodím někde pozdě, když se mi kryjou nějaké akce přes sebe. Ale mám teď příležitost něco vytěžit z toho svého úspěchu, dělat tomu pětiboji i sobě nějakou reklamu, tak se snažím toho zvládnout co nejvíc. Někdy je toho tolik, že už mě to fakt unavuje. Ale zatím to zvládám poměrně dobře.

Od olympiády jsou to už skoro dva měsíce. To jste se od té doby nezastavil?
Ne, a hrozně rychle mi to uteklo. Třeba prvních čtrnáct dní mi přišlo, jako by to byly dva dny. A teď jsem si uvědomil, že už to nějakou dobu trvá díky tomu, že mi povyrostly vlasy a musel jsem se jít ostříhat. Ale podle ničeho jiného to snad ani nepozoruju. Nestíhám se koukat na hodinky, sledovat, co je za den, natož pak datum. Takže je toho víc, než jsem byl zvyklý. Ale ono to zase malinko opadne. Jen doufám, že ne úplně.

David Svoboda Moderní pětibojař Všichni jej znají především díky tomu, že na olympijských hrách letos vybojoval zlatou medaili. Narodil se 19. března 1985 v Praze. Olympijských her se zúčastnil už před čtyřmi lety v Pekingu. Tehdy měl smůlu s koněm, který jej shodil. Jeho sport se skládá z těchto disciplín: šerm, plavání, jezdectví, střelba a běh. K jeho zálibám patří parašutismus. Zvládá i běžné činnosti v domácnosti, jako je třeba vaření. „Kuchař jsem normální, odpovídající mému věku a pohlaví. Takže sám si uvařím a chutná mi to,“ říká.

Nenapadlo vás na nějakou z akcí poslat bratra, dvojče Tomáše?
Napadlo. Jenomže brácha má taky strašně málo času, takže to bohužel musím zvládnout sám.

Školu jste dodělal?
Bakalářské studium mám hotové. Nechápu, kde se ve mně vzala ta drzost, to vůbec zkusit. Ale pak mě strašně příjemně překvapili všichni ti, kteří mě zkoušeli, že na mě byli hodní. Nakonec to díky nim bylo v klidu. Ale nervózní jsem byl, protože jsem toho moc neuměl.

Byly od olympiády chuť a čas na trénink?
Chuť byla, ale čas nebyl. Ale to bylo v plánu. Pro mě je tréninkový plán úplně nejprioritnější věc, co je. Takže až začnu trénovat, tak všechno ostatní půjde stranou a zase to bude číslo jedna. Půjde do pozadí i škola i tady ty všechny věci a akce, na které jsem teď měl čas. A budu zase poctivě trénovat.

Během olympiády vám přišla sms zprávou i nabídka k sňatku. Přišly nějaké další i po olympiádě?
Ne. Ona to ve skutečnosti ani nebyla nabídka k sňatku, to byl vtip od mojí kamarádky, která to podle mě nemyslela vážně. Nebo aspoň si to myslím.

A jak to máte teď s fanynkami, lepí se na vás hodně?
Já ani nevím. Všichni se na to ptají. Sám jsem si přečetl pár článků, kde se to hrozně rozebíralo, jak nikoho nemám a ony se toho některý holky chytají. Ale je to podle mě přehnané. Nemám čas, si toho všímat. Aani to pro mě teď není prioritní, ty vztahy, na to mám čas po třicítce.

Jaké máte plány na následující měsíce?
Během listopadu jsem si naplánoval dovolenou. Nebo takovou sportovní dovolenou. Jel bych do Mexika. Brácha tam pojede Ironmana, tak bych jel s ním. Trochu bysme spolu trénovali. Nebo teda on bude trénovat, já se tam budu hýbat, plavat v moři, proběhnu se na sluníčku.

Měl jste po olympiádě čas udělat si radost a koupit si něco, po čem jste toužil?
Že bych měl čas jít někam do krámu a koupit si něco, to teda ne. Vlastně lžu. Jak jsem toho teď měl hodně, tak jsem vůbec nestíhal uklízet ani prát, tak jsem to řešil tak, že jsem si musel dycky nějaké tričko koupit.

Potkal jste se během těch akcí s někým zajímavým?
Setkal jsem se se strašnou spoustou zajímavých lidí. Ale fakt strašně moc. To jsem se až divil, co všechno se mi otevřelo za možnosti, s kým se potkat. No a jedno z takových příjemných setkání bylo s hercem Ivanem Trojanem. To bylo dobrý.