Se Španělskem jsou především spojené tapas.
Jsou to malé porce čehokoliv, můžete k tomu popíjet víno i pivo. Nejíte celý večer to samé, ale dáváte si různé věci, na co máte zrovna chuť, a nemusíte se přejíst a přitom ochutnáte dost jiných jídel.
Jak vznikly?
Jednoduše. Když pijete, tak i něco malého k tomu zakusujete, abyste nebyli tak rychle opilí. Španělé se nad tím zamysleli trochu jinak. Aby jim do piva nebo vína nelítaly mouchy, tak na skleničku položili chleba se šunkou. Takto vznikly tapas. Dnes už jich je strašně moc druhů, jsou dobré a doporučuju je.
Už v historii patřilo jídlo k jedné z jejich zbraní.
Ano, jde o menu odzbrojení, španělsky menu del desermo. Vypráví se, že proti sobě stály v 19. století dvě frakce, Karlisti proti Kristiánům. Rozhodovalo se, jestli bude Španělsko republika nebo království. Vzbouřenci v Asturias se rozhodli přivítat vojáky Karlistů v milém duchu a připravili jim toto meníčko. Díky němu byli tak přežraní, že se svalili na zem, pak jim sebrali zbraně a tím je porazili. Je to trochu nadsázka, ale tvrdí se, že to tak bylo. Není divu, první chod byla cizrna se špenátem a treskou, druhý dršťky s bramborami, a jako dezert podávali mléčnou rýži.
Který španělský region si nejvíc potrpí na dobré jídlo?
Pro mě je každý region ve Španělsku úplně jiný. Má úplně jinou kulturu a gastronomii. Jsou sice obecné věci jako paelly, které se dělají všude. Ale strašně rád mám sever Španělska, kde se jí věci typu cachopo, což je takový plněný řízek či kapsa se sušenou šunkou a sýrem. Čechům by moc chutnala. Recept na ní najdete v poslední kuchařce Škoda nevařit 2. Nebo třeba typické severské jídlo fabara, ve kterém jsou snad všechny uzeniny, které existují, a mimoto taky fazole, takže takové hutné severské jídlo. Není to takové suché Španělsko. Skvělá je i Andalusie a její sušené šunky, ta taky stojí za to.
Nějaká specialita, která vás překvapila?
Pro mě netypická kombinace byla treska s mušlemi na cideru. Nakonec ale funguje úplně skvěle, je hodně nasládlá. To jsem měl moc rád. Španělé se nebojí kombinovat uzeniny s mořskými plody. Třeba chorizo nebo sušenou šunku mají někdy ve spojitosti s krevetami, což sice pro nás nemusí být správná kombinace, ale je oprávněná a zase dobře funguje.
Ve Španělsku se často dělají fiesty, hrozně rádi totiž slaví. Snad skoro všechno od brambor, až po chobotnice a sušenou šunku. Udělají vždycky takovou párty, vaří a ochutnávají. Oblíbené je i jehněčí, to pečou například na křížové konstrukci nad ohněm. Na ní máte zapíchaná jehňata, pomalu je grilují a to je maso jako dort.
V přednášce jste mluvil o tom, že se Češi bojí mořských plodů. Ale jak třeba správně uvařit chobotnici?
Jednoduše. Udělám si takovou rybí várku, kam dám sůl, pepř, bobkový list, kořenovou zeleninu, trošku cukru a octa, nové koření a tak dále, do té tu chobotnici hodím. Desetkrát ji ponořím a vynořím, protože se říká, že je pak víc křehká, ale není to úplně nutné. Uvaříte ji, aby byla úplně akorát na skus. Bývá to zhruba hodinku, hodinu a půl podle velikosti.
Může se chobotnice vařit v papiňáku?
Myslím, že přirozenější proces je vařit ji v normálním hrnci. Ale hodina stačí. Pak trošku soli, pepře, olivového oleje, mleté papriky a máte super jídlo.
