Hraje se také o střetu dvou světů – toho takzvaně civilizovaného a toho primitivního. Přitom ten civilizovaný se potácí v krizi. Máme vůbec ještě co nabídnout?
Možná tou naší "krizí" už dnes nabízíme odstrašující příklad tomu, kdo třeba jednou po nás v krizi nebude a nepřestane se divit, jak je možné, že jsme byli tak hloupí. Ale nevím, otázka je komu a co nabídnout. V Posledních lidojedech se nesnažíme podat vysvětlení nebo zvedat ukazováček a moralizovat. Kromě dobrodružné výpravy jde o otevřenou polemiku, do jaké míry je civilizace civilizovaná a takzvaně primitivní národ primitivní.
Nejde o klasickou činoherní inscenaci, objeví se loutky a masky – jak náročné bylo zkoušení?
Na začátku jsme neměli pevný text a v celém představení se ve finále příliš nemluví. Příběh je vyprávěn pomocí obrazů, hudby, loutek, pohyblivých objektů a herectvím, které má "mluvit", třebaže herec neříká slova. O to bylo zkoušení náročnější. Ale vzhledem k tomu, že jsme se snažili vyhýbat středoevropskému divadelnímu stresu, byla to i zábava.
Režisér hry Jiří Ondra
V Malém Vinohradském divadle došlo nedávno k částečné personální obměně ve vedení. Jak se bude divadlo rozvíjet dál?
Máme tematické sezony podle toho, co vnímáme jako aktuální a palčivé. Chystáme spoustu nových projektů. Třeba Velký třesk na Malé scéně, kdy budeme uvádět nová či méně známá díla současných českých autorů. A nejen dramatiků. Sledujte náš web.
