Rozhovor: Na výročí Nagana položíme kytice na hrob Ivana Hlinky, říká Růžička

Příští týden to bude 15 let, co se čeští hokejisté nezapomenutelně zapsali do olympijských dějin. Na hrách v Naganu vyhráli turnaj století. "Ten pocit, když nám předávali medaile, byl úžasný," vzpomíná kapitán olympijských vítězů z roku 1998 Vladimír Růžička. 

K výročí se chystají oslavy. Máte nějaké bližší informace, co se bude dít?
Já informace nemám. Jediný, co vím, je, že se má položit kytice na hrob Ivana Hlinky. Bude toho samozřejmě víc, ale to ví pan Lener, ten to má prý na starost, jak jsem si někde přečetl. 

Kolikátý sraz od Nagana to bude?
Je to první sraz. Teda úplně první byl nějaký zápas v létě hned po Naganu. Ale jinak se nescházíme. 

Zlatý kapitán, zlatý trenér Vladimír Růžička má na svém kontě několik úspěchů jako hráč, ale i jako trenér Narodil se 6. června 1963. S hokejem začínal v Litvínově. Jako hráč získal několik cenných kovů. K těm nejvýznamnějším patří zlato z Nagana (22. února 1998). Zlatou medaili má také z mistrovství světa 1985. S hráčskou kariérou skončil v roce 2000. V současné době trénuje Slavii Praha. I jako trenér získal zlaté medaile na mistrovství světa. Konkrétně v roce 2005 a 2010.

Jaké to je být součástí úspěchu, který si celý národ připomíná i po tolika letech?
Je to dobrý. Hlavně rád vzpomínám na to, když jsme se tenkrát vrátili. Ale jinak nevím, moc historií nežiju. Mě zajímá, co je teď, to je pro mě důležitý. Ale jinak na Nagano lidi určitě rádi vzpomínají, protože to bylo něco úžasnýho, nikdo s tím moc nepočítal. 

Nagano bylo specifické v mnoha ohledech. Bylo tam něco, na co vy sám nejraději vzpomínáte?
Byla to má poslední olympiáda z pohledu hráče. Ale bylo to něco úplně jiného. V Japonsku jsem hrál už dvakrát předtím, takže jsem věděl, do čeho jdu. Ale olympiádu jsem si úplně neuměl představit, jak udělají. Ale oni jsou v tomhle hodně dokonalí, takže na to vzpomínám rád. 

Co vám tedy nejvíc utkvělo v paměti?
Určitě to, že jsme to vyhráli. Když vám předávají medaile, tak to není samozřejmě každý den, ani každý rok. Je to něco úžasnýho. Navíc na olympiádě to byla pro český hokej první zlatá medaile. Takže určitě se to prožívalo. Byl to veliký turnaj, který splnil očekávání, a nám se to podařilo vyhrát. Myslím, že jsme udělali velkou čáru přes rozpočet mužstvům jako Kanada, Amerika, Rusko. 

Hodně hráčů zmiňuje ve vzpomínkách návrat po olympiádě do Prahy. Byl to opravdu pro vás tak intenzivní zážitek?
Určitě. Tyhle návraty, když uděláte nějaký titul, jsou krásný. A tohle bylo úplně neskutečný. Všichni tady tím žili. A nejen ten večer, kdy jsme se vrátili, ale tak dva tři dny potom. Je zajímavé, jak tyhle věci umí dát český národ dohromady. Lidi zapomenou na každodenní trable. Bylo potom vidět, jak se k sobě dobře chovali. Chtělo by to takových úspěchů víc, aby nás to dalo víc dohromady. Protože ta doba teď je taková divná. 

Kde máte medaili z Nagana schovanou?
Mám ji v trezoru, nekoukám se na ni. Já na to nejsem. 

A teď tedy k současnosti. Jak jste spokojený s vývojem letošní sezony?
Co se týče této sezony, tak výsledkově a s tím, kde se teď pohybujeme v tabulce, jsme hodně spokojení. Sezona pro nás byla zatím určitě lepší než ta loňská, kde jsme hráli play­out. Letos to zatím vypadá dobře, ale nechci předbíhat. Ale do play­off bychom se dostat měli, takže ten úkol, co jsme si dali, jsme splnili a uvidíme, co bude dál.

Prospělo sezoně, že tady byli ze začátku hráči z NHL?
Nám to tedy určitě pomohlo. Nastartovali nás jak Vláďa Sobotka, tak Roman Červenka, taky tady pár zápasů odehrál Jarda Bednář. Díky tomu, že tady hráli hráči z NHL a hlavně Jarda Jágr, tak měl hokej obrovskou propagaci. A během podzimu a zimy přeskočil i fotbal, který je fenoménem ve všech evropských státech. Takže myslím, že je to jedině dobře, že se hokej dostal zase zpátky do povědomí fanoušků.