Bránu, na které jste měl v semifinále problém, jste si tedy už pohlídal?
Jel jsem tu protivodu úplně jinak. Já bych ji jel stejně jako včera, protože jsem si byl v nájezdu jistej, ale spíš jsem měl problém na následující kombinaci, kterou jsem neotočil. Ale v té bráně mi bliklo, že bych se podíval a usmál na tu rozhodčí. Ale diváci by mě za to možná sežrali.
Byla finálová jízda buď, anebo?
U mě ne. Já tak poslední dobou nejezdím. Snažím se trénovat tak, abych měl průjezdy s rezervou. Ve finále člověk musí jet, aby byl natěsno, aby dokázal řešit různé situace, které přijdou. Dal jsem si šťoucha, věděl jsem, že další dvě brány musím projet rychle, abych se dostal zpátky, a to se mi povedlo.
Byl pro vás šampionát na psychiku náročnější, než jste si připouštěl?
Byl hrozně náročný. Já se tu poslední týden ani moc nevyskytoval. Opravdu ten zájem ze strany veřejnosti, médií, všeho různého byl velký. Nechtěl jsem se vyčerpávat. Jak se říká, že po olympiádě to na lidi dolehne, já si tak nepřipadal. Ale týden před mistrovstvím jsem si říkal, že to dolehlo právě teď.
Vnímal jste nahoře jízdu Jiřího Prskavce, který jel dřív než vy?
Jo vnímal, protože to byl takový řev… Když nechci vnímat, tak vždycky jedu trošičku dál, ale to jsem měl zas problémy, že jsem nestíhal starty, tak jsem se bál někam odjíždět. Je to tu hodně slyšet. Tak jsem odjel na druhou stranu, a ono se to odráželo, takže to bylo ještě horší. Ale neslyšel jsem ten čas, protože když vím ty časy, trošičku mě to ovlivní. Pak jsem se zkoncentroval a opravdu jsem byl poměrně klidný, na to, že to byl fakt velký záhul poslední týden i včera.
Co s vámi povzbuzování fanoušků dělalo?
Já nevím, jestli to byla tak fyzicky náročná trať, nebo mě fakt vyčerpal ten hukot. Když jsem najížděl pod most, nebyl jsem schopen držet pádlo. Když jsem přijel do cíle, byl jsem hodně překvapený, že ten čas je tak rychlý.
Bylo to pak nejdelších deset minut čekání?
Ne ne, v Londýně to bylo ještě o takových patnáct minut delší. Ale mně to čekání nějak nevadí, diváci přiběhli až dolu do cíle, to bylo fantastický. Pak tam ještě skočil Jířa (Prskavec – pozn. red.), to bylo moc příjemné. Jsem hrozně rád, že tady ti diváci byli, tohle už tady nikdy nezažijeme. Teda pokud se Jirkovi Rohanovi s Jéžou (Stanislav Ježek – pozn. red.) zase nezachce něco podobného uspořádat. Je to paráda! Ještě k tomu závodu bych řekl, že organizace a i celkový pohled a dojem z toho šampionátu je nesrovnatelný s jinými vrcholovými závody. Organizačně tohle může konkurovat olympiádě.
