Písně z alba Anar jsou velmi komorní, jemné, věřím ale, že se dokážete i pořádně rozkřičet…
Rozkřičet se dokážu, ale po pravdě řečeno, není mi to moc vlastní. Nerada příliš zvyšuji hlas i v běžném životě. Raději volím jemnější, vlídnější projev, i když při zpěvu s Glenem jsem se občas do toho musela opřít, abych se dostala na stejnou, nebo alespoň dostatečnou dynamickou úroveň.
Proč jste dala albu název Anar (Granátové jablko)? A co vás pojí k perské kultuře?
Granátové jablko pro mě představuje už svou strukturou ženskou energii, do které jsem se v té době hlouběji ponořila, obzvlášť ve spolupráci se zpěvačkou Aidou Shaghasemiovou. Díky ní jsem s radostí objevovala íránskou kulturu. Granátové jablko pro mě představuje i zemitost, kterou jsem cítila z písní, které se mi v hlavě vynořovaly a pak se objevily na albu Anar. K perské kultuře mě asi pojí minulý život a lidé z této části světa, které jsem potkala a jakoby znovu našla.
A jaký příběh vypráví píseň Dokhtar Goochani?
Je to typický příběh lidové písně. O dívce s čajem a granátovými jablky (úsměv). Je to milostná píseň, chlapec zpívá o dívce, která je převelice krásná a po které touží.
Definic k tomutu albu jste zajisté slyšela již spoustu. Co byste říkala na zpověď introvertního extroverta?
Já beru jakoukoliv definici. Myslím, že v životě je dobré být vždy v určité rovnováze, ve středu, ani na jedné straně extrému, takže introvertní extrovert je jeden z možných způsobů, jak Anar definovat.
Svou hudební kariéru jste začala v Irsku, písně k albu Anar vznikaly v New Yorku, Chicagu. Nyní novou desku nahráváte na Islandu. Nepochybně na ni bude mít vliv i tamní krajina. Jaké písně tedy můžeme očekávat?
Tyto písně jsou jako minikonverzace, některé z nich introvertní, jiné extrovertní – vidíte, už zase (smích), album je zvukově pestřejší, je i rytmičtější, více dynamické. Krajina a lidé na Islandu album ovlivnili zásadně. Island je velice inspirativní místo, které výrazným způsobem podporuje asi jakoukoliv tvůrčí činnost, nejen tedy tu mou...
Kdysi jste řekla, že písně z Anaru tvoří jakousi křižovatku vašeho dosavadního a budoucího života. Reflektuje připravované album počátek nové cesty, jež vychází právě z oné křižovatky Anaru, nebo se jedná o další rozcestí, skok do neznáma?
Dá se říct, že obojí. Je to otázka a odpověď zároveň. Rozhodnutí, skoky do neznáma, které odhalují další křižovatky. To je asi život, souhlasím ale, že jsou cyklická období klidu a velkých změn. I tato doba je pro mě plná změn a zlomů.
Inspirací pro vznik některých písní na Anaru byly i knihy, například od Johna O’Donoghuea. Jaká literatura má na vás vliv nyní?
Četla jsem knihu Konverzace s Bohem, která mě hluboce ovlivnila, také perská kniha Konference ptáků a trilogie knih od Kathleen McGowan o pokrevní linii Krista v moderní době. Je to fikce, ale kdo ví – podle mě může být v této verzi příběhu hodně pravdy.
Album AnarVšechny písně jsou zpívány v angličtině s výjimkou jediné, zpívané v jazyce farsí.
|
Po několika vystoupeních v Česku se chystáte na dvoutýdenní turné do Asie. Jako doprovod s sebou berete Duka Speciala. Co můžeme od něj společně s vámi očekávat?
Je to obrovský, v celosvětovém měřítku zatím neobjevený talent, který má dle mého názoru před sebou v hudebním světě velkou budoucnost. Je to velice charismatický muzikant, i když normálně celkem stydlivý, na pódiu je ve svém živlu. Stejně jako já hraje na klavír a zpívá, ale jeho přednes je daleko dynamičtější a více polohový. Má krásnou barvu hlasu a výborné, chytré i citlivé texty. Hodně se angažuje i do divadla a i jeho hudba je tím řízlá. Pochází ze Severního Irska a já se s ním poprvé setkala v Belfastu, když hrál jako support pro Swell Season.
