Rozhovor: Neznám hráče, který by z hazardu živil rodinu, říká terapeutka

Když jednou za čas naházím v hospodě do automatu pár korun, jak poznám, že už mám problém?
Tak jako z člověka, který v malých dávkách  konzumuje alkohol a ve výjimečných situacích se opije,  není hned alkoholik, tak ani z člověka, který si občas vsadí sportku, zahraje hru na počítači nebo si zahraje karty, není hned gambler. Varujících signálů je celá řada. Problém je však v tom, že málokdo tyto signály respektuje. Většinou se musí stát něco velmi nepříjemného, alarmujícího, co gamblera zastaví a přiměje vážně uvažovat o chorobnosti svého počínání. Jedním z mnoha signálů je stále častější a delší trávení času hraním. U hazardních hráčů to může být navyšování částek, o které se hraje. Zpočátku drobné, ale stále narůstající půjčky. Nesplácení půjček i v případě, že se podaří nějaké peníze vyhrát. Neschopnost odejít včas z herny. Jedna z pouček říká, že závislým se stává  člověk, který si je vědom účinků dané látky na svoji psychiku a těchto účinků cíleně využívá. To platí  pro závislé na alkoholu a jiných drogách. Také  gambler si po čase uvědomuje pocitové změny a dokáže je i popsat.

Kromě závislosti na hraní se zabýváte i problémy s drogami či alkoholem. Pokud porovnáme rychlost vypěstování si různých druhů závislostí, jak je na tom hazard a gamblerství?
Vyhodnocení pro porovnání je jen přibližné, protože ani u jednotlivých typů závislostí neexistuje jednotný časový údaj. Do hry vstupuje mnoho faktorů, jako je osobnost člověka, který vykazuje závislostní chování, délka, po kterou se rizikově chová... U drogové závislosti také to, zda jde o muže či ženu nebo jaký je druh drogy. Pro alkoholovou závislost je uváděn  pro muže limit 10 až 15 let při pravidelné konzumaci, pro ženy pět let, pro děti  podstatně nižší. Pro hazardní hraní a jiné gamblerství není vůbec snadné stanovit dobu, po které se stane člověk závislým. Těžko se určuje už jen proto, že někteří gambleři začínají svoji hráčskou kariéru již v útlém dětství hraním on line her  na počítači.  Myslím si, že gamblerství je v tomto smyslu  dokonce  vpředu před jinými závislostmi.

Jak je těžké odvykání?
Před slovo odvykání bych předřadila slova zvládání nutkavých impulsů, které vedou k opakování  závislostního chování, ať se jedná o hazard nebo drogy. Zvládnout nutkavé myšlenky je u všech typů závislostí stejně náročné. I tady záleží na typu osobnosti, vnitřním rozhodnutí přestat, na síle motivace a na prostředí, ve kterém se závislý člověk pohybuje. Proces odvykání je podle mě spojen se změnou životního stylu a porozumění sobě samému. Ve své praxi se setkávám téměř se všemi typy závislostí, kromě uživatelů takzvaných tvrdých drog. Mou klientelu tvoří převážně gambleři, pak závislí na alkoholu nebo takzvaní "sešívaní", tedy gambleři, kteří nadužívají alkohol.

Čeho se musí vyvarovat člověk, který chce s hraním přestat?
Měl by především učinit opatření, která mu znemožní podlehnout nutkavým impulsům. To znamená nenosit s sebou peníze v hotovosti, kreditní karty. Vymazat kontakty na lidi, kteří jsou s hraním spojeni a popřípadě rušit kontakty, registrace a účty na internetu. Určitě pro začátek nenavštěvovat místa, která nesou riziko hraní, i když to jsou třeba místa pro setkání s přáteli, kteří nemají s hazardem nic společného. Zpočátku eliminovat ze svého života vše, co by mohlo rozhodnutí nehrát oslabit. Myslím tím například alkohol. 

Jak mohou gamblerům pomoci příbuzní?
Není jednoznačný návod jak pomoci člověku, který propadl gamblingu. Do značné míry záleží na tom, zda se jedná o dospělého člověka, dospívajícího nebo dítě. Mám-li podezření, že partner nebo dítě hraje o peníze, je v první řadě důležité problém otevřít. Chybným krokem, v případě že se gambler  dostane do úzkých a obrátí se na rodinu  s prosbou o zaplacení dluhu, je uvěřit mu, nechat se uchlácholit slovy, že už se to nebude nikdy opakovat.

Kolika lidí v Česku se závislost na hraní může týkat?
Přesné číslo neznáme. Závislých na hraní ale neustále přibývá, ostatně můžeme čas od času slyšet, že léčebny jsou přeplněné. Ve své praxi zaznamenávám vlny, kdy o pomoc volají třeba dva, tři lidé za den nebo žádají radu jejich rodinní příslušníci. Ne všichni na smluvenou konzultaci dorazí, puzení hrát je totiž  někdy velmi silné.  

Jsou typy lidí, kteří jsou k hráčství předurčeni od dětství?
Nepoužila bych slovo předurčené, ale spíše ohrožené“. Do skupiny ohrožených dětí bych zařadila ty, které reagují impulsivně, bez ohledu na možné důsledky. Nebo  děti, které neadekvátně zpracovávají realitu. Dále  děti, které už v dětství inklinují k adrenalinovým zážitkům. Ohroženou skupinou jsou děti, které jsou opakovaně vystavované traumatickým prožitkům – kde je decentně řečeno neklidné rodinné zázemí plné nejistot, kdy rodič je alkoholik nebo gambler. Gamblerstvím jsou ohrožené děti, kterým je od dětství nabízen počítač jako náhrada za komunikaci s dospělou osobou. Můžeme sem zahrnout i děti, které nedokáží obstát v sociálních vztazích nebo děti, které obtížně zvládají přechod z dětství do dospělosti, které v tomto citlivém období opouštějí zájmy a koníčky.

Příběhy těch, kteří zruinovali své rodiny, jistě znáte. Může být ale z hraní i slušné živobytí?
Osobně jsem se s takovým člověkem nesetkala.