Jaké byly začátky?
Na jaře roku 2006 jsem ještě jako 1. trumpetista Městského divadla Brno dostal příležitost sestavit big band do představení Jazz Side Story. Kapela se tehdy nazvala Jazz Side Band. Když už se mi tehdy podařilo dát dohromady tak skvělé lidi a muzikanty, rozhodl jsem se nezávisle pokračovat.
Jak jste si pak prošlapávali cestu?
Abychom se odlišili od toho představení a vlastně i divadla, změnili jsme název na B-Side Band. Byla to sice kosmetická změna, ale s naprosto jiným významem. Jednoduše řečeno, chtěl jsem začít dělat bigbandovou muziku jinak a přitáhnout k ní masy lidí. Což s odstupem času můžu zhodnotit, že se to povedlo. Začátky ale byly velmi složité, až kruté, ale co tě nezabije, tě posílí, a my jsme silní pokračovat minimálně dalších několik desítek let. (smích) Vše je správně, a pokud to tak má být, tak to tak bude, a pokud nemá, tak s pokorou děkuji Bohu za to, co bylo.
Podle čeho vybíráte repertoár?
Máme tři linie. První je, že máme svoje autory a s nimi děláme naše autorské věci. Druhá linie je, že rádi předěláváme písně co se nám líbí a dotváříme je dle našeho pocitu. Takhle nás to baví a myslím si, že to baví i naše fanoušky. Třetí linie je čistě jazzová tvorba, kde máme opět svoje autory. Naše CD Meeting point je toho dokladem. Povedlo se skvěle zvukově i obsahově. Jsem velmi rád, že jsme toto jazzové cd natočili. Co by to také bylo za big band, kdyby neměl svoje čistě orchestrální jazzové cd. Všem kdo mají rádi jazz ho doporučuji. Stojí za to.
Jste trumpetista, ale zároveň kapelník. Co taková funkce obnáší?
Hrál jsem ve filharmonii, operním orchestru i muzikálovém divadle, ale mým snem bylo vždycky hrát v big bandu. Občas jsem hrával v Orchestru Gustava Broma, ale fungování big bandu jsem si vždy představoval jinak, proto jsem se rozhodl založit big band svůj, když nebyl nikdo jiný, kdo by to udělal. Nikdy jsem netušil, že budu někdy nějaký manažer či kapelník. Situace si to vyžadovala, a proto jsem se s tím musel poprat. Nakoupil jsem přes 30 obchodních knížek a jel jsem na pět týdnů do Chorvatska, kde jsem to všechno přečetl. Pak už mě učil život. Nebylo to vůbec jednoduché a udělal jsem spoustu chyb, ale chybami se člověk učí.
Daří se vám skloubit obě své role?
Skloubit roli kamarád, kolega, kapelník, producent v komunikaci s lidmi je velmi těžká disciplína, ale myslím, že za těch deset let jsem udělal velké pokroky a bolístky z minulosti mi lidi, kterých se to týkalo, odpustili. Vždycky říkám: „Mám s vámi trpělivost, ale vy musíte mít trpělivost se mnou.“ Jsem přesvědčený a šťastný, že nefungujeme jako firma, ale jako rodina – a na to jsem hrdý nejvíc.
B-Side Band je v posledních letech spojen i s Vojtěchem Dykem. Co se s jeho příchodem změnilo?
Vše má svůj vývoj a vše je většinou správně načasováno. To, že jsme se měli potkat, bylo dle mého názoru už tam nahoře dávno předtím napsáno a ve správný čas to přišlo. Obě období bych nazval přirozený vývoj.
Čím budou narozeninové koncerty speciální?
Koncerty jsou především takovým zmapováním deseti let, co jsme tady. Nejde o nějakou dramaturgickou koncepci, ale o všechny momenty, které jsme s různými lidmi za deset let prožili. Z české scény jsou tihle skvělí lidé tím nejzásadnějším, co nás provázelo, a to je opravdu nejsilnější tahák.
Na co se můžou těšit fanoušci v nejbližší době?
V březnu vyjde deska k deseti letům a zároveň jedem s Vojtou turné po celé České republice a Slovensku. Bude kompletně nový program, stage design, no prostě všechno.
