Jak kluka z Prahy napadne dělat biatlon?
K biatlonu jsem se dostal díky tomu, že žactvo klubu SK Rover trénuje na Barrandově, nedaleko mého bydliště. Navíc biatlon dělal i můj kamarád a do toho všeho mě lákalo i to střílení s tím spojené.
Takže jste hned od mala dostal do ruky stejnou zbraň jako mají dospělí závodníci?
Děti do 15 let střílí pouze se vzduchovkou a jsou striktně vedeny k bezpečné manipulaci se zbraní. Vzhledem k tomu, že se jedná „pouze“ o vzduchovou zbraň, tak v případě zasažení kůže vnikne diabolka sice do tkáně, ale nezpůsobí vážné zranění, větší potíže by asi způsobilo pouze zasažení očí nebo jiného citlivého místa.
Nejsou s cestováním se zbraní spojené i nějaké komplikace?
Je s tím spojeno poměrně hodně byrokracie, je potřeba, aby každý měl zbrojní průkaz a Evropský zbrojní pas a v něm zapsanou svou malorážku. Převozy zbraní jsou také komplikované, vývozy zbraní se musejí hlásit a mimo EU bývají zdlouhavé kontroly na hranicích a na letištích.
Kolikrát týdně trénujete?
Vzhledem k tomu, že jsem nyní v juniorské reprezentaci, tak většinu tréninku během zimy absolvuji na zahraničních soustředěních. Přes léto potom trénuji o víkendu většinou v Jablonci nad Nisou, kde jsem zařazen do Sportovního centra mládeže a je tam i můj současný klub SKP Kornspitz Jablonec, během léta přes týden se snažím udělat nějaký trénink i doma v Praze, bohužel se tu však nedá dělat nic moc jiného než běh. Nedá se přesně říci, kolik tréninků týdně absolvuji, liší se to dle fáze tréninkového cyklu, ale v ročním průměru je to zhruba osm až devět tréninkových jednotek týdně.
Co považujete za svůj největší dosavadní úspěch?
Za největší zlom ve své kariéře považuji okamžik, kdy jsem se dostal do Sportovního centra mládeže v Jablonci nad Nisou, když mi bylo 15 let. Asi po roce tréninku jsem začal výkonnostně růst a během loňské sezóny jsem se nominoval na juniorské mistrovství světa do amerického Presque Isle, kde bylo mým nejlepším individuálním výsledkem sedmnácté místo ve stíhacím závodě. V letošní sezóně jsou zatím největším úspěchem dvě vítězství ve dvou závodech Českého poháru.
Jaké jsou Vaše sportovní cíle?
V současné době je mým cílem udělat co nejlepší výsledek na juniorském mistrovství světa, ke kterému celý rok směřujeme přípravu. Nějaké konkrétní umístění jsem si jako cíl nevytyčil, ale myslím že umístění v první desítce je reálné, a v případě zdařilé střelby a dobré běžecké formy mohu pomýšlet ještě výš.
Pro zlato si Ondřej Šantora dojel letos i v Novém Městě na Moravě.
Ondra Šantora při závodech na Vysočině.
A co olympiáda?
Olympiáda je to nejprestižnější, čeho se biatlonista může zúčastnit a já mám být ještě tři roky v juniorské kategorii. Další roky pak většině sportovců trvá, než se prosadí v kategorii seniorské a já proto v tuto chvíli o olympiádě nepřemýšlím, soustředím se vždy na současnou sezónu.
Co je potřeba k tomu aby byl člověk dobrý biatlonista?
Z mého pohledu je nejdůležitější vůle k tréninku, protože bez ní člověk nemá šanci k úspěchu. Důležitá je v biatlonu jak vytrvalost, tak i rychlost a síla, na střelbu také jemná motorika. Na úrovni na které v současné době jsem je už příprava poměrně dost drahá, a tak jsou důležité i finanční prostředky od svazu a sponzorů.
Dá se vrcholový biatlon skloubit se školou?
Dokud jsem na gymnáziu, tak se biatlon se školou docela skloubit dá, ale když už jsem teď v sezóně výjimečně ve škole tak moc nestíhám spát, jak musím všechno dohánět. Už teď jsem výjimkou, protože naprostá většina mých kolegů z juniorské reprezentace studuje na sportovních gymnáziích, kde jim určitě vycházejí více vstříc a ještě studují v místech, kde trénují, takže mají situaci o něco jednodušší než já, protože musím často dojíždět z Prahy do Jablonce.
Jak je to s tréninky přes léto když není sníh?
Přes léto se trénuje hlavně na kolečkových lyžích nebo se běhá a střílí. Využíváme také horská i silniční kola a posilujeme. Další možností je lyžování ve speciálním tunelu, což je v podstatě takový obrovský mrazák, ve kterém je sníh celoročně.
Poslední otázka. Trochu filozofická. Kdo je Ondřej Šantora bez pušky a lyží?
Těžko říct co bych dnes dělal, kdybych nezačal s biatlonem, protože mi na nic jiného než na biatlon nezbývá v současné době moc času. Kdybych nedělal biatlon, měl bych určitě spoustu dalších koníčků, takhle se snažím svůj volný čas věnovat především studiu a kamarádům, se kterými se moc nevidím. Na jaře budu maturovat a poté chci jít určitě na vysokou školu, jak to půjde skloubit se sportem moc nevím, ale věřím, že všechno jde, když se chce.
