Rozhovor: Většinou jsem hrála poslepu, říká Wildeová o filmu Vzkříšení démona

Tým, který ve filmu vedete, vyvíjí zvláštní sérum...
Ano, ale nedovedli si představit, že by to bylo využitelné v blízké budoucnosti, navíc na lidech. Ale všechno se zvrhlo a oni museli sérum vyzkoušet na jednom z nich.

Na postavě vedoucí výzkumnice Zoe, kterou jste ve filmu ztvárnila.
Ano. Zoe trápí noční můry, zdá se jí o lidech uvězněných v hořící budově. Ale nikomu o tom neříká. A když je pak po smrti vrácena zpět do života, zůstane na půl cesty mezi vědomím a podvědomím. Nedokáže rozlišit, co je skutečné a co už ne. Vize z jejích snů ji dohánějí k šílenství. A­ začne se to na ní projevovat také fyzicky. Stává se hořící postavou ze svých snů.

Jak Lazarovo sérum působí na lidi?
Fascinuje mě, jak málo toho stále víme o našem mozku. A jedna z věcí, kterou se film zabývá, je i to, co nového si po vzkříšení sérem přinášíme zpět do života. Výboje v­ mozcích „navrátilců“ začnou­ vznikat s až alarmující frekvencí, což několikanásobně zvýší výkonnost jejich mozku. Normálně totiž využíváme jen 10 procent jeho kapacity. Co by se ale stalo, kdybychom najednou využívali 90 procent? Čeho bychom pak byli schopni? Jasnozřivosti? Dokázali bychom vnímat víc věcí? Takže hlavní myšlenka filmu je, že jakmile se dostane ono sérum do vašeho těla, umožní to vašemu mozku, aby se rychle vyvíjel, což vám dodá víc síly, než si dokážete představit. A to je také důvod, proč můžete být pro své okolí tak nebezpeční.

Co vás na té roli bavilo nejvíc?
Hrála jsem svou postavu v­ několika různých rozpoloženích, což se podobalo tomu, jako kdybych hrála více rolí. To byla ohromná zkušenost.

Jaká scéna vám během natáčení přišla nejděsivější?
Asi ta, v níž jsem se poprvé vracela zpět do života. Nejděsivější byl moment, kdy mě zakryli prostěradlem. Ale jinak jsem toho moc neviděla. Většinu filmu jsem totiž nosila speciální černé čočky, které mě oslepily. Vskutku nevšední zkušenost z natáčení, nic nevidíte a snažíte se orientovat jen sluchem.

Točila jste jako těhotná, jaké to bylo?
Ano, a bylo to opravdu šílené a děsivé. Zkrátka další horor! (smích) V devátém měsíci těhotenství jsme dělali dotáčky. To je také důvod, proč jsou některé záběry snímány tak podivně. Ale bylo potřeba schovat mé, v té době už velké břicho.