Kandidovala někdy v minulosti na primátorku žena? Bylo to vůbec v historii možné?
Dosud nikdy na nejvyšší funkci ve městě žena nekandidovala. Do roku 1919 to nepřicházelo v úvahu. Ženy neměly volební právo ani pasivní ani aktivní, později se nikdy nevyskytla natolik výrazná a významná ženská osobnost. Ženy od první republiky běžně zasedaly v zastupitelstvu. Vesměs to byly levicové aktivistky na kandidátce KSČ – novinářka Jožka Jabůrková, spisovatelka Helena Malířová či průbojná uklízečka Anežka Hodinová-Spurná. Jen výjimečně pronikly až do městské rady. Nejvýše vystoupila Růžena Pelantová, která se po volbách 1946 stala za národně socialistickou stranu náměstkyní primátora Václava Vacka (KSČ). Městská rada tehdy byla složena proporčně podle stran Národní fronty a každá strana měla jednoho náměstka. Ve funkci vydržela do začátku března 1948, pak emigrovala do USA, kde žila do smrti.
Adriana Krnáčová je původem ze Slovenska. Bylo v historii běžné, že Praze vládl někdo zdaleka?
„Nepražané“ místem narození se pražskými starosty a primátory stávali celkem běžně. Od spojení pražských měst jich více než polovina nepocházela z Prahy, nýbrž z venkova. Od zavedení moderní ústavy v roce 1861 však byli všichni pražští starostové a primátoři české národnosti. Nejvzdálenější místo narození měl Zdeněk Zuska, byl až z Užhorodu. Z Moravy přišli Gregor, Štafa, Koukal a Hudeček.
Lze nějak charakterizovat typického pražského primátora? Třeba vzděláním či původem?
To nejde. Od roku 1788 do 1989 téměř vždy v čele města stáli funkcionáři s dlouholetou praxí a zkušeností v městském či obvodním zastupitelstvu, magistrátu, národním výboru, velmi často s předchozí kariérou náměstka primátora či radního. Mezi 45 starosty a primátory od roku 1784 bylo nejvíce právníků – celkem 19. Poslední právník však Praze vládl v roce 1981. Prvním z pěti továrníků, podnikatelů či inženýrů byl František Pštross, lékaři a přírodovědci přišli do čela města až po roce 1990. Jediným vystudovaným filozofem byl Petr Zenkl, který stál v čele města před druhou světovou válkou a ještě jednou po ní.
Jak probíhala v minulosti volba, volili primátora vždy zastupitelé?
Od zavedení komunálních voleb v roce 1861 volí šéfa Prahy vždy městské zastupitelstvo, a to ze svých členů. Kandidát býval před volbou představen oficiálním navrhovatelem a po zvolení zpravidla přednesl „programový“ slavnostní inaugurační projev a poděkování za důvěru. Za Rakouska-Uherska potvrzoval volbu panovník. Předtím byla praxe různá – šlo zpravidla o jmenování panovníkem na základě návrhu či předvolby výborem předních měšťanů, ale mezi lety 1808 a 1848 byl purkmistr jmenovaný absolutisticky a na doživotí.
Jak dlouho průměrně vydrží ve své funkci pražský primátor?
Životnost pražského starosty či primátora je různá. Do roku 1918 bývalo funkční období 2 nebo 3 roky a mohlo se opakovat dvakrát, se souhlasem panovníka výjimečně třikrát po sobě. Ale třeba starosta K. Groš kvůli první světové válce vydržel dvanáct let. Rekordmany jsou purkmistr Ondřej Steiner a primátor Karel Baxa, kteří byli ve funkci přes 17 let. Opačný pól představují polistopadoví primátoři Josef Hájek (2 měsíce) a Igor Němec (4 měsíce). Průměrně pražský primátor vládne asi tři až čtyři roky.
