Pídila jste se po tom, jaké byly vize zakladatelů Nadace?
My jsme se tím zabývali několik týdnů na začátku roku a mě samotnou to zajímalo. Říkala jsem si, že sama chci přijít na tu podstatu, pro kterou to zakládali. Tehdy to byla ředitelka Jedličkova ústavu Anežka Krčková. Po revoluci chtělo mnoho, i zahraničních, dárců věnovat peníze. Paní Krčková chtěla přeměnit ústav v něco, kde se budou děti rozvíjet. Chtěla, aby kromě ústavu bylo i místo, kde se mohou naši klienti bavit, vzdělávat i pracovat. Na takové přebudování měla projekt a postupně sháněla peníze, a to bylo primární vizí.
Povedlo se to?
K úplnému naplnění těch původních cílů zřejmě nedošlo, ale to jaká je Nadace teď, je odraz toho, co umožnila historie a vlivy lidí, kteří ji vedli. Nicméně Nadace přispívala na přebudovávání některých částí Jedličkova ústavu. Vznikl zde překrásný areál.
Jaké možnosti tedy teď u vás lidé mají?
Tělesně postižení klienti mají teď možnost se zde učit, rehabilitovat, pracovat na sobě a mohou se tak lépe připravit do života, získáváním pracovní praxe. Ale zároveň se mohou i realizovat ve sportu nebo v hudební skupině.
Co jste si kladla za cíle při nástupu vy?
Já jsem ve funkci dva roky. Přišla jsem s krásnou vizí, že chci dělat dobro, což se mi doufám daří. Hlavně jsem ale chtěla otevřít Nadaci k veřejnosti a komunikovat lépe naše projekty. Protože jsem měla pocit, že byla předtím trochu uzavřeným ostrůvkem. Důležité pro mě také bylo zlepšení vztahů s našimi dárci s důrazem na transparentnost toku všech darů.
Na co se teď soustředíte?
Určitě projekty osobní asistence, která je opravdu zásadní. Lidé s tělesným postižením mají svůj rozum, svou duši a vědí, co chtějí. Ale jejich tělesná schránka jim nedovolí některé věci realizovat, což s osobním asistentem můžou. Potom také zapojení studentů Jedličkova ústavu do pracovního života. Aby to nebylo tak, že ukončí školu a neví, co dál. Je důležité jim vštěpovat základní pracovní návyky, že se do práce musí dojít, že se musí chodit včas, že je potřeba podávat pracovní výkon, aby za něj dostali peníze. Toto se je třeba snažíme naučit v Ta Kavárně, která je součástí Jedličkova ústavu, a na jejíž provoz jsme také přispěli. A samostatnou kapitolou je bezbariérová doprava pro žáky a studenty Jedličkova ústavu, aby vůbec mohli dorazit do školy.
Jaké jsou vaše plány?
Mezi ty dlouhodobější určitě patří rozšířit možnosti bezbariérového bydlení a současně udržet v chodu všechny kontinuální projekty.
Ze své pozice, dokážete zhodnotit, jak se tělesně postižení cítí v současné české společnosti?
Alespoň jaká je moje zkušenost, oni jsou skromní a šťastní, možná i častěji, než my ostatní. Problém je ale v odtažitosti většinové společnosti. To ale nepramení z toho, že by nechtěli pomoci, ale nevědí jak. Podle mě je důležité říct, že lidé s postižením jsou vychováni k tomu, že když něco potřebují, dokážou si o pomoc říct. Jde tedy jen o to zbořit tu komunikační bariéru.
V čem tedy my, jako většinová společnost, chybujeme?
Chybně předpokládáme. Třeba tady u nás na Vyšehradě jsou lidé s těžšími formami postižení, které často zasáhlo mozkový systém i řečové centrum. Což může být bariéra, může se zdát, že mluvit neumí. Ale jejich mozek funguje naprosto v pořádku. Pokud bychom se podívali na jejich písemný projev, najdeme tam krásné popisy všeho, co vidí kolem sebe. Jen jejich tělesná schránka jim někdy nedovoluje dát to najevo jinak.
Oslavy výročíBěhem celého letošního roku probíhají různé formy oslav 25 let od založení. Záštitu nad nimi převzal Jan Mazoch, který pracuje pro nadaci jako koordinátor fundraisingu. Podle čeho jste volil formu akcí, kterými slavíte výročí? Snažím se hlavně, aby se lidem Nadace dostala trochu pod kůži. Jsme tu dvacet pět let, ale přesto mnoho lidí neví, že tady fungujeme.... Všichni znají Jedličkův ústav a školy, ale já se snažím dostat na oči Nadaci, která plní jiné poslání. Jaké akce vás letos ještě čekají? Prvně je to aukce hokejových a fotbalových dresů všech týmů hrajících nejvyšší ligu je na webu www.nadaceju.cz a potrvá až do 20. října.Další akce bude 22. října, tedy přesně v den, kdy byla opravdu oficiálně Nadace založena. V areálu Jedle na Vyšehradě proběhne odpoledne pro žáky, studenty a širokou veřejnost. Tím oslavy končí? Ještě nás čeká adventní koncert 3. prosince v Betlémské kapli. Ten děláme každoročně, ale letos ho chceme mít jako takovou pěknou tečku za naším narozeninovým putováním.  Jan Mazoch |
Strážce streamu
