S některým z kostýmů, kterých už studio vytvořilo přes čtyři stovky, se setkal snad úplně každý Čech. I kdyby jen se svítivě modrým ženským kyborgem mobilního operátora na billboardech. „Ušít kostým nebude žádná velká věda,“ říkají si nejspíš někteří klienti, které je Monika zvyklá při první osobní schůzce vždy nejprve provést svým ateliérem v pražských Strašnicích.
To první, co vás totiž při vstupu do jeho prostor zaujme, je až muzejní důslednost, s jakou jsou pomocí velkoformátových fotografií a nejrůznějších částí kostýmů na zdech vysvětleny jednotlivé kroky místní specifické tvorby oděvů. Podobně jako klientům bylo i nám záhy jasné, jak složitá může taková práce být. „Vytvořila jsem si tu prezentaci, s jejíž pomocí například vysvětluji propojení 3D tisku s oděvem.
Projekt Femme Fatale k výstavě Prague Design Week byl spojením tradičního kloboučnického řemesla s kostýmním.
Řadu lidí tahle informace stále překvapuje. Je to poměrně unikátní proces. Ne každý hned od začátku také chytne fakt, že kostým vzniká naprosto od nuly. Proto tu máme také skici,“ vysvětluje Vaverová.
Supervoják ze 3D tiskárny
Služby studia MiMo Space využívá široké spektrum klientů. Nejčastěji přicházejí umělci či umělecké skupiny, které chtějí svou tematickou show vyšperkovat honosnými, ale zároveň praktickými outfity. Jedná se o takzvaný stagewear, jehož vznik začíná právě tvorbou konceptu pomocí skicování. Poté následuje dolaďování celkového vzhledu, měření figurantů a hra s materiály. „V jedné budově tu máme 3D tiskárnu, klasickou šicí dílnu, kancelář i prostory pro zkoušení. Ne vždy je ale možné přeměřit a přezkoušet všechny účastníky show. Proto mívám uvedeno ve smlouvě, že mohu buďto já, či někdo z mého týmu na konkrétní akci osobně být a na řádné nošení dohlédnout. Nechceme přece, aby si vzali náš kostým třeba obráceně. Někdy je také omezený rozpočet, a tak jsou pro celou skupinu kostýmy vytvořeny jen ve dvou různých velikostech – pro ženy a pro muže. Pak je naše přítomnost nutností,“ dodává Vaverová, jejíž kostýmy se objevily například na ohnivých a světelných show, šálových akrobaciích, pole dance, street dance, burlesce a na mnoha dalších show a festivalech po celém světě.
Každý model se nejprve skicuje.
V Moničině studiu je dobrým zvykem promítat do kostýmů fascinaci moderními technologiemi a sci-fivizuály. Kromě zakázkové výroby pro stagewear, podpory zajištění netradičních výstav a fashion eventů a vývoje zakázkových módních kolekcí zde tak vznikají také filmové, seriálové a reklamní oděvy i rekvizity. Ne vším, co v MiMo Space vytvořili, se však Monika může chlubit. Běžnou praxí totiž také je upsat se klientovi nejen k vytvoření kostýmu, ale také ke dvěma rokům diskrétnosti.
O výrobě kostýmu supervojáka, který vytvořila Monika pro dosud nevysílaný seriál internetové televize Netflix, jsme si proto příliš nepopovídali. „Mohu říci jen to, že jsem vyráběla kostým ve dvou variantách. A ten druhý byl poškozený a od krve,“ mrká na mě spiklenecky Vaverová.
Redaktor Filip si zkouší mikinu z dílny MiMo Space
Podkostým jako pro Batmana
Prestiž v oboru získala Vaverová také díky své práci na desítkách kostýmů pro světově největší akci zaměřenou na videohry a počítačové hry – Gamescom. Na veletrhu, jenž se každoročně odehrává v německém Kolíně nad Rýnem, se totiž nemohou promenovat hned tak nějací obyčejní cosplayeři. Pokud figuranti prezentující herní kousky nejsou nastrojeni přesně tak, jak vypadají jejich herní předobrazy, přísní fanoušci na tuto „hru“ nepřistoupí. „Takové kostýmy mohou stát i několik desítek tisíc korun. Kvalitní práce na nich musí být vidět,“ míní Vaverová.
Nejznámějším Moničiným počinem je vytvoření ženské robotky pro reklamní kampaň na rychlou síť operátora o2. Aby byl kyborg dokonalý, vytvořila mladá designérka postupně hned čtyři varianty modrého svítícího oblečku. Idea byla, aby kromě obličeje, uší a rukou neměla robotka na sobě už žádnou viditelnou lidskou tkáň. Této iluze bylo na reklamních poutačích i v televizních reklamách docíleno pomocí počítačových efektů. „V předchozích verzích jsme měli do kostýmu zabudovány svítící LED vlákna podobné diodám. Kombinace praktického kostýmu a počítačové animace však nakonec odvedla lepší službu,“ míní Vaverová.
Monika Vaverová na zkoušce kostýmu pro reklamu na o2
Modní návrháři rostou v tuzemsku v posledních letech jako houby po dešti. Být designérem kostýmů však podle Vaverové neznamená jen udělat pár čar na papír, ale umět dotáhnout dílo do konce, od návrhu po výrobu. Ať už se však v jejím studiu vytváří kostým pro jakoukoli příležitost, vždy má v sobě kus science fiction. Onou pověstnou výjimkou z pravidla nebude ani první ucelená pánská módní kolekce, která má být už za pár měsíců ke koupi v e-shopu.
„Momentálně si nechávám jednotlivé prvky patentovat. Je to složitý proces, stejně jako autorská práva v módě samotná. Kolísavá úroveň konkurenčních módních designérů se v posledních týdnech ukazuje třeba i v tom, jaké šijí a prodávají takzvané designové a la roušky.
Profesionální skupina Postrpoi vystupující s Fireshow & Lightshow
U nás to bylo o jiném přístupu – využít krejčovských a návrhářských znalostí k něčemu jinému, než na klasickou roušku z hezké látky. To, co někteří nabízejí bych se zdráhala prodávat,“ kroutí hlavou Vaverová.
Kostým, který vytvořila Monika se svým týmem například pro již zmiňovaný Netflix, nemá daleko k filmovým oblekům, jaké vídáme na Spidermanovi či Batmanovi. Jejich výroba obvykle zahrnuje kombinaci látek a silikonových dílů. Kromě vnějšího kostýmu se tradičně pracuje ještě s takzvaným undersuitem, jakýmsi podkostýmem, jehož úkolem je vytvořit u herců zdání větších svalů.
„Jde o overal, který má vycpané svaly a ramena. Spoustu lidí to nenapadne, ale natáčení může trvat měsíce a zvnějšku to musí vypadat, že je hercova forma pořád jedna a tatáž. V případě Netflixu se nám hercova stavba těla měnila hned několikrát. Navíc byl stejný kostým pro herce a kaskadéra. V takovém případě se pomocí podkostýmu z molitanu vše upraví tak, aby ten vnější dobře seděl na obou. I když mají každý jinou postavu,“ objasňuje Vaverová. „Holkám se stejným způsobem přidávají a ubírají prsa a zadečky,“ doplňuje.
Model Eagle borg byl součástí první fashion show, kde byly zastoupeny pouze modely, jejichž prvky vznikaly na 3D tiskárnách.
Kostýmy, jež jdou před kameru, navíc musí být vymyšleny tak, že i přes svou složitost musí být pro herce jednoduché dojít si na toaletu. Nejde ani tak o hercovo pohodlí jako o fakt, že svlékání a oblékání nesmí zdržovat štáb. „U stagewearu máte zase třeba kostým, který svítí, a má tedy v sobě zabudovanou síť drátů. Musíte ho proto ušít tak, aby se nestalo, že dotyčný zvedne ruku a přestane to svítit. Proto jsou drátky schované do sítě vnitřních kapsiček,“ popisuje Vaverová.
Metromanem za příplatek
Finanční ohodnocení pro Vaverovou a její tým se obvykle odvíjí od rozpočtu, se kterým klient na začátku přijde. Proces se celkově dělí na konzultační, výtvarnou a řemeslnou část, přičemž první schůzka podle tabulky dostupné také na webu studia vyjde klienta na pět set korun. Nás pochopitelně nejvíce zajímalo, kolik bychom museli našetřit, aby nám Monika nadesignovala a vyrobila opravdový kostým superhrdiny přímo na míru. Vytvoření obleku Supermana, Batmana či Metromana by však podle Vaverové nevyšlo nejlevněji. „Počítejte minimálně padesát tisíc korun. A to jsem ještě nezapočítala podkostým,“ usmívá se Vaverová.
Strážce streamu
