Přestože podle řady na sobě nezávislých průzkumů spokojenost zaměstnanců s jejich prací roste, postupně se zlepšují platové i pracovní podmínky, část firem může postihnout fenomén šikany. „Ta se může projevovat buď ze strany zaměstnavatele, nebo vzájemně mezi kolegy. V krajním případě mohou dokonce zaměstnanci šikanovat svého šéfa,“ říká v rozhovoru pro deník Metro Michaela Švejdová, zakladatelka Mobbing Free Institutu. Podle statistik této organizace je skoro polovina Čechů vystavena v práci šikaně minimálně jednou týdně.
Máme podzim a s ním přichází i depresivní nálady. Má tento faktor nějaký vliv na chování těch, co šikanují?
Z mého pohledu ano, člověk v pochmurném období podléhá více depresivním stavům a hůře snáší lidské zákeřnosti. V případě, že se kolektiv a lidé na pracovišti vzájemně podporují, člověk zvládne všechno. Ale pokud jste každodenně vystaveni šikaně a pak se vrátíte domů, je brzy tma a vy zůstáváte se svým traumatem sami, je to velmi náročné. Zároveň se před Vánocemi zvyšují prodeje, lidé zůstávají déle v práci, jsou nuceni brát si přesčasy. To vše dohromady přispívá k celkovému vyčerpání. V tomto období pak bývá žádost lidí o naši pomoc častější. Kromě odborných rad jim poskytujeme i psychickou pomoc.
Pomůže proti šikaně
|
Proč se šikana na pracovišti vyskytuje?
Šikana se vyskytuje převážně tam, kde jsou jí otevřené dveře. Mnohdy tomu přispívá styl řízení, nezájem managementu o běžné zaměstnance, tolerance libovůle šéfů, strach přijít o práci nebo se bránit nahlas. Můžeme ji potvrdit i z nemocničních oddělení. Na jedné straně tam hlásají, že není možné demokratické řízení, zaměstnanci tam pak nemohou šikanu ustát. Na druhé straně je však na stejných odděleních v jiných městech, pod vedením jiného šéfa, týmová spokojenost a žádné problémy podobného charakteru.
Je výskyt šikany na pracovištích v Praze vyšší než v jiných částech Česka?
Ze zkušeností naší poradny můžeme říci, že v Praze je daleko větší tlak na výkon než v jiných městech, obrovský stres, soutěživost nebo boj o post. Lidé se obvykle snaží vydržet, ale neúnosnost velkého pracovního tlaku v kombinaci s ponižováním, pracovní i osobní degradací, zákeřnostmi, kdy si člověk připadá bezradný, i když svou práci vykonává dobře, postupně donutí každého dělat chyby a psychicky i fyzicky se zhroutit. V Praze mají lidé hodně posunuté hranice a dnes pomalu všichni věří, že tohle je „normální“ pracovní tempo a kdo „nestíhá“, musí být odstraněn. V některých případech není brán zřetel ani na lidi v předdůchodovém věku, kteří jsou nuceni vyrovnat se mladým kolegům.
Kdo bývá nejčastější obětí?
Šikana může potkat každého z nás. Nejčastěji jsou podle průzkumů šikanováni vysokoškoláci, mnohokrát kvůli nekompetentnosti jejich vedení. Napadáni však nejsou jen úspěšní, ale také lidé s určitými odlišnostmi nebo ti, co se včas neozvou. Jejich vedoucí si pak bude přisazovat a přisazovat, až se chování postupně změní v šikanu. Obětí se může člověk stát i jen z důvodů osobní antipatie, potřeby obsadit do pozice známého nebo proto, že vedoucí či kolega skrývají finanční machinace.
Lze se šikaně nějakým způsobem účinně bránit a má to vůbec smysl?
Velmi záleží, jaká je příčina šikany a zda jsou kolegové, rodina i samotná organizace schopni při zjištění šikany pomoci. Důležitým faktorem je také síla a odhodlání šikanovaného. V některých případech postačí si se zaměstnavatelem či nadřízeným promluvit, neboť si nemusí uvědomovat, co dotyčnému dané chování způsobuje. Někdy však přesně tento postup útoky zesílí. Není tedy jedna všeobecná rada. Vždy však pomůže, pokud bude oběť evidovat jednotlivá napadení a bude je zapisovat do svého deníku. Takto zapsané informace mohou posloužit jako důkazní materiál a k rozpoznání vztahové patologie. Podle celkového charakteru šikany, jednotlivých útoků a organizační struktury firmy pak volíme vhodné postupy.
Je šikana trestný čin? Pokud se prokáže, že na pracovišti skutečně k šikaně dochází, jak může být agresor potrestán?
Šikana není trestným činem, neboť není nijak legislativně uchopena, analyzována a zejména definována v trestním zákoníku ani zákoně o přestupcích. Vzhledem k tomuto nedostatku, se šikana a další nerovné zacházení „pasuje“ na trestné činy útisk, nebezpečné vyhrožování, násilí proti skupině obyvatel a jednotlivci. Bohužel pro oběť šikany nelze naplnit objektivní i subjektivní stránku podstaty těchto trestných činů, tedy je orgány činnými v trestním řízení odkládáno či kvalifikováno, jako přestupek (schválnost, narušení občanského soužití, atd). Díky této legislativní nedostatečnosti má v ČR šikana zatím zelenou a pachatel není tím pádem potrestán tak, jak by tomu bylo v jiných zemích.
