Jelikož se mi letos nepodařilo sehnat pomlázku, a také proto, že pokaždé, když se vydám na koledu, tak už je všude odkoledováno, rozhodl jsem se, že letos v čase velikonočním navštívím – stejně jako tisíce mých krajanů před mnou – moderní město v poušti vystavěné – Dubaj.
Teplota je zde velmi příznivá – snad nikdy v posledních pěti stech letech nebylo méně než 30 stupňů (možná jednou/dvakrát bylo 29,5), proto je to pro prokřehlé Evropany vítaná destinace k rekreaci.
Dubaj je moderní město, na kterém jeho tvůrci rozhodně nešetřili. Množství výškových budov – včetně nejvyšší budovy světa Burj Khalífa, lední stadion a obří monstrakvárium v nákupním centru, kopec pro sjezdové lyžování v jiném nákupním centru, Legoland, metro, které neřídí žádný člověk, a spousta dalších zajímavostí činí z tohoto města jistě unikátní místo. Můžete zde potkat občany ze všech koutů zeměkoule, různě oděné muže, různě oděné a zahalené ženy, všichni koexistují pospolu v klidu a míru.
Když muezzin svolává k modlitbě, ti, jichž se to týká, spěchají k mešitám, ostatní pokračují v práci nebo v odpočinku, popíjejí čaj nebo kafíčko. Zkrátka každý dělá, co chce a potřebuje – a jde TO.
Možná právě tahle tolerance, klid a ani náznak nepřátelství
je to, co mě tam nejvíc zaujalo. A taky to, že mě nic nekouslo v moři ani na souši. Nejsou tam totiž komáři, vosy, ovádi.
Za pět dní jsem potkal jen dvě unavené a ospalé mouchy!
Někdo se zamýšlel nad tím, co bude, až dojde ropa. Jistě – peníze, za které se nejen toto město vystavělo, pocházejí z tohoto nerostného bohatství, nicméně co bude, až tato „tekutina“, která je v současnosti levnější než voda, dojde, nikdo neví. Já tuším jen to, že tam zřejmě klesne cena nemovitostí.
