Okamžitě bylo nad slunce jasné, že bude bojovník. Znám ho od první vteřiny jeho života – a už tehdy měl sveřepý, zaťatý výraz. Nějakou chvíli jsme nevěděli, jak se bude jmenovat, proto žil skoro týden beze jména, jen s příjmením. Nakonec jsme vybrali skvěle! Královské jméno, také jej nosí Bartoška, Schmitzer, Suchý, Schelinger, Sovák, Kolář, Kodet, Lábus... Ano, ti všichni nosí jméno JIŘÍ! Můj druhý syn. A zatímco první syn Honzík je „nejlepší kluk“, tak Jiříček dostal přízvisko „nejlepší chlapeček“.
Od malička se uměl neskutečně šklebit, ale také krásně usmívat, přičemž obojí dokázal hbitě střídat na požádání, takže udělej šklebíka a smajlíka byla jednu dobu naše nejpoužívanější slova. A také se poměrně brzy dokázal postavit a dělal panáčíka, takže chodil po bytě a často bořil vše, co mu stálo v cestě...
Z té doby pochází další jeho přezdívka Obr Jurčina. Ovšem zásadní jméno, které mu už zřejmě zůstane navždy, je DUDA. Začali jsme totiž nejlepšímu chlapečkovi říkat Jurko nebo Juro, takže jakmile dokázal sám něco říkat, začal se označovat Jura.
Jelikož však ještě neuměl mluvit, stal se z toho Duda. Já jsem rád dvojnásob, protože se tak jmenuje můj oblíbený hokejista! Parádní jméno! A tak máme doma veselého Dudu, který z předškolky Mufánkov nosí slova jako pomůcky (to slovo jsem snad v životě neřekl) nebo ta hůlka je báječná.
Když jsme si před týdnem četli (knížkovali) o náklonu zemské osy a že se díky tomu střídají roční období, řekl: „To je nějaký divný, co?“ A když Český rozhlas Plus pronáší: Když chcete vědět proč?!, tak má Duda vlastní verzi: „DDDDDDD poč.“ Pokud něco nese, tak tátovi nebo mámovi... A vůbec, je to nejlepší chlapeček, Duda! A právě mu jsou tři roky! Miluji Tě!
