Byl jsem jakožto známý a protřelý piják a znalec kvalitního života pozván, abych se zúčastnil historicky prvního představení Habánského metru. Stalo se tak ve Velkých Bílovicích, kde habáni historicky žili a zůstala tam po nich keramika a láska k práci a vínu. Příchod habánů na Moravu se datuje do 16. století a pojí se s německou selskou válkou, čímž vás zde nebudu zahlcovat – důležité je, že jejich pojmenování nemělo nic společného s výškou, ale se slovem „Haushaben“, čímž se označoval společný dům, jelikož žili v komunitě.
Já jsem po prohlídce polností, vinic a prašných cest odmítl práci s motykou a rovnou si to namířil do sklípku, kde na mě čekala cimbálovka s písní „Ty si, Jakubééé, strom zééélenýýý...“. Jeden pamětník – stařičký staříček, stréc Šilhánek – mi říkal, že mu tancem připomínám Jakuba Huttera, historicky nejznámějšího habána. Bral jsem to jako poctu a nalil si ještě jeden soviňonek. Poté jsem si vzal radu starších stranou a začal je učit ekvilibristické práci s koštýřem. Oni mi za to dali darem cimbál i s těmi paličkami, které vypadají jako velká špárátka do uší. A když mi kolem půlnoci předávali dobový kroj aj s pentlemi, neubránil jsem se slzám a nabídl se, že jim podřežu májku. Teprve po ujištění, že už skončil červen a že ten dřevěný tyčící se klacek není májka, ale telegrafní sloup, jsem pustil pilku a šel si dát frgál. Jáj, pěkné to bylo, habánsky důstojné. Tož v září, ogaři, na vinobraňá!!!
