Je to tady, přátelé, definitivně přišlo jaro! Už není výjimkou, že na ulici potkáme chlapce v kraťasech, dívku v tílku nebo bratra v triku. Slunce občas pěkně peče, a tak se nám na scénu vracejí čistě letní sporty. Určitě se vyrojí tisíce cyklistů, kolečkových bruslařů, skateboardistů, windsurferů, lukostřelců...a golfistů. Začne se trénovat, závodit, strečovat a občerstvovat, přičemž sportoviště budou plná, což mě velmi těší.
Já se chystám na cyklistiku, ke které jsem přednedávnem čuchnul – oslovil mě tým Jarouška Kulhavýho a Petera Sagana, takže jsme teď taková bicyklová „Svatá Trojice“, ale dnes budu psát o golfu. Ano, letos v září tomu bude již 26 let, co jsem se začal věnovat tomuto nesmírně náročnému sportu, a nutno říct, že bez viditelných pokroků.
Mydlím to stále stejně, z deseti ran dám jednu geniální, jednu skvělou, tři průměrné a pětkrát zahraji šrot. Nicméně hra je to krásná, zvlášť když jdete přírodou se zábavnými přáteli a různě si své výkony komentujete a žertovně si nepřejete. Při naší hře jsou k vidění neskutečné věci – například „létající ostrov“. Nazývám tak vyseknutý kus trávy, který hráč odehraje – neúmyslně – spolu s míčkem! A vůbec nejlepší je, když ta tráva letí dál než míček – to je pak radosti!
Jednou jsem zase viděl, jak si při přípravě k úderu položil hráč deštník na trávu a ten byl nějakým spodním větrem uchopen a vynesen do stometrové výšky – stále rukojetí dolů...
jako by ho zvedal neviditelný obr. Důležité také je neustále u sebe v kapse nosit týčko (dřívko, ze kterého se odpaluje), jinak vám hrozí veliká pokuta. A samozřejmě se nesmí zapomenout na poctivost při zápisu... takže ke klasickému „hraju 6, hlásím 5 a píšu 4“ letos ještě přidávám: „Vychází mi z toho 3!“
