Ještě před čtyřmi lety jsem si žil poklidný život bezvěrce, v pohodě jsem si vykračoval po ulici a myslel si, že žádné jiné světy neexistují – maximálně se někde předaleko potlouká vesmírná loď Červený trpaslík a ta je srandovní, takže vlastně o nic nejde. Potom ale přišla chvíle, kdy začal můj syn Honzík chodit do školky a mně se totálně změnil život. Objevil jsem Hvězdné války. Já je tedy tak nějak znal už předtím, ale vůbec mě to nechytlo.
Nějaký velký chlupatec, roboti, světelný meče, divný příšery, chlápek v černým plášti a v masce... celé mi to přišlo dětinsky naivní. Ó, jak jsem se mýlil!!! Skládám tímto ohromnou poklonu Georgi Lucasovi a uznávám, že to, co stvořil, je fenomenální a geniální. Nádherná sága o bitvě dobra a zla s množstvím nápadů mě totálně uchvátila. Některé filmy jsou sice slabší – třeba ten, jak maličtí medvídci Ewokové bojují v lese proti Impériu, ale jako celek je to skvost.
Sedmý díl Síla se probouzí byl úžasný, objevily se nové postavy a technicky byl snímek vynikající. Těšil jsem se proto na nový, v pořadí již osmý díl Poslední z Jediů a netrpělivě vyhlížel datum premiéry. Dokonce jsem se nachystal – připravil jsem si tričko Star Wars a světelný meč Kylo Rena. Honzík si vyleštil uniformu Stormtroopera, nasadil masku a do ruky vzal pistoli Hana Sola.
Takto vystrojení jsme vyrazili do kina. Přátelé, musím vám říct, že to byl skutečný zážitek, vysoká filmařina, radost pohledět... až jsem slzel. Vřele všem film doporučuji – a nebojte se, dobro má stále naději. Akorát se tedy musím přiznat, že mě nějak víc baví ta temná strana síly. Je nějaká barvitější, přímější, zajímavější, mají lepší kostýmy... Neříkejte to ale prosím mýmu synovi.
