Je o tom dokonce pohádka. Kdysi dávno měl jeden starý muž koně a ten jednoho dne utekl z pastvy. „To je neštěstí!“ naříkal jeho soused, když se to dozvěděl. „Jak budeš orat bez svého jediného koně?“ Starý muž však jen pokrčil rameny: „Vždyť uvidíme.“ A opravdu to nebylo tak horké – za týden se kůň vrátil a dovedl s sebou kobylu. „Ty máš štěstí,“ radoval se soused, „teď máš dva koně.“ Starý muž pokýval hlavou: „No, uvidíme.“
Po čase se kobyle narodilo hříbě, vyrostlo v bujného hřebce, a když ho syn starého muže krotil, spadnul z něj a zlomil si nohu. „Ách, to je smůla, jediný syn se ti zmrzačil, kdo ti pomůže se statkem?“ sejčkoval soused a starým muž odvětil: „Uvidíme.“ A pak přišli do vsi vojáci a brali mladé kluky na vojnu, jen syna se zlomenou nohou nechali doma... „Ty jsi šťastný muž!“ těšil se soused. Avšak starý muž věděl, že není všech dnů konec, a tak se zase usmál: „Uvidíme.“ A příběh pokračoval dál...
Tak to jde po celou historii. Věci, které se dějí, jsou často mimo naši kontrolu a jediné, co si můžeme vybrat, je, jestli se na ně budeme dívat s lehkým optimismem, nebo skepticky. Pokud si vybereme pohodu a džez, zůstáváme v proudu života. Pesimismus a stížnosti nás naopak od proudu života oddělují. Historie však také ukazuje, že život vždy plyne dál a věci se stále zlepšují. Dokážeme tomu důvěřovat?
www.martinsvihla.cz
