Nová Sněmovna už jede naplno a databáze nově předložených návrhů zákonů se začíná pomalu zaplňovat. Jednou z prvních předložených norem je i návrh zákona o celostátním referendu podaný stranou SPD Tomia Okamury. Materiál předpokládá, že referendum bude vyhlašovat prezident, a to buďto na návrh vlády, nebo petice podepsané alespoň 100 tisíci oprávněnými občany. Hlasovat by se nemohlo o „změně podstatných náležitostí demokratického právního státu, zrušení nebo omezení ústavně zaručených práv a svobod, o závazcích vyplývajících pro ČR z mezinárodního práva a o zásazích do moci soudní“.
Návrh také počítá s tím, že by referendum mělo být platné při jakékoli účasti, což je dlouhodobě pozice zastávaná Tomiem Okamurou. Jedná se ale zároveň o velmi problematický prvek. Okamura často argumentuje (a objevuje se to i v důvodové zprávě k návrhu zákona) volbami, které jsou rovněž platné při jakékoli účasti. To je sice pravda, ale opomíjí jeden podstatný rozdíl. Referendum jako forma přímého rozhodování občanů není alternativou k volbám. Je alternativou k rozhodování volených zástupců, tedy poslanců, senátorů. A když volení zástupci rozhodují, také nejsou jejich rozhodnutí platná při jakékoli účasti.
Mají-li být vůbec Poslanecká sněmovna či Senát takzvaně usnášeníschopné, musí být na zasedání přítomna alespoň třetina členů příslušné komory, tedy minimálně 67 poslanců nebo 27 senátorů. Ostatně třetina jakožto hranice usnášeníschopnosti je velmi blízká 35 %, která jsou již dnes vyžadována pro platnost referend na obecní a krajské úrovni.
