Je po volbách. Lídři úspěšných formací posilují své pozice navenek i dovnitř svých stran a hnutí. Naopak lídři neúspěšných přemýšlejí, co dál. Několik z nich již vyvodilo z neúspěchu odpovědnost, například šéf Zelených Matěj Stropnický, předseda Svobodných Petr Mach či lídr TOP 09 Miroslav Kalousek. Kandidaturu do čela strany v týdnu vyloučil i volební lídr ČSSD Lubomír Zaorálek. Jiní svoje další angažmá v čele strany zatím zvažují.
A jak jednotliví lídři reagují na výsledky voleb, začínají se rojit jména adeptů na obsazení do rolí spasitelů volbami pošramocených stran. Taktika je přitom u jednotlivých stran různá. Intenzivně přemýšlejí, co je pro ně lepší: zda vyzvat mladé, nové, neokoukané, ale zároveň nezkompromitované tváře, nebo naopak vyvolat z politického záhrobí dřívější stranické matadory.
Tu druhou taktiku začínám pozorovat u sociálních demokratů. Bylo jen otázkou času, kdy se začnou o slovo ve volbami oslabené sociální demokracii hlásit Michal Hašek, Jiří Zimola či Zdeněk Škromach, mimo jiné aktéři nechvalně proslulé lánské schůzky z roku 2013. Netrvalo to dlouho a už se o nich mluví v souvislosti s možností, jak přímo či nepřímo zasáhnout do dalšího vývoje kdysi nejsilnější strany v českém stranickém systému.
Je ale otázkou, a tu si musí položit hlavně delegáti sociálnědemokratického sjezdu, jestli náhodou jednou z řady příčin propadu strany v posledních volbách nebyla i její vnitřní rozpolcenost.
Výše jmenovaní pánové totiž jen stěží mohou působit jako sjednocující spasitelé.
