Nabídka na rozhovor do „chlapského“ speciálu ho docela pobavila. „Musím se přiznat, že je pro mě představa, že na někoho působím jako chlap, z nějakého důvodu legrační,“ říká baskytarista a spoluzakladatel hudební skupiny Tata Bojs.
Působíte na mě jako chlap, co měl opravdu hezké dětství. Mýlím se snad?
No, co si tak vzpomínám, s družinou jsme si po vyučování často chodili hrát do Růžového parku na Hanspaulce. Takže mé dětství sice nebyla procházka růžovým sadem, ale Růžovým parkem. Samozřejmě byl jsem také dítě poměrně vystrašené, vystresované a s častým krvácením z nosu, ale to mi celek nijak nekazilo.
A co vaše klučičí vzory vedle táty Čestmíra pronásledovaného totalitním režimem?
Nepamatuji se, že bych někdy rozlišoval vzory na klučičí a holčičí, ale je pravda, že z literatury a filmů, co jsem hltal, jsem měl vzory klučičí. Vždycky jsem tíhnul spíš k těm legračnějším, i když také kladným hrdinům. Spíš než jako Vinnetou jsem si připadal jako Sam Hawkins. Spíš než Sandokan jako Yanez. Z Rychlých šípů nejvíc jako Rychlonožka. Ovlivňovalo to i mou mluvu. Když jsem na někoho nadával, tak jsem říkal „ti plantážníci“, aniž bych věděl, co to je, a každou druhou větu jsem končil slovy „jestli se nepletu“. Myslím, že jsem chvílemi musel být dost protivné děcko.
Jak jste to měl s děvčaty?
Holky mi byly vždycky sympatické, ale jako dítě jsem si s nimi moc nehrál. Měly své hry, které mě tolik nebavily. Později, v teenagerském věku, jsem se před nimi začal víc stydět, takže jsem si s nimi povídal ještě méně.
Ostych jste ale evidentně překonal, máte svou drahou ženu...
S Bárkou nás sblížil poslech desek Šimka a Soboty. Smích mi asi pomáhal překonávat stud. Možná jsem se smál víc, než bylo potřeba, ale nakonec to dopadlo dobře.
Máte dvě dcery, jak tohle vnímáte? Co to přináší? Nebolí ani trošinku, že není i kluk?
Dvě dcery přináší dvakrát tolik radosti a zábavy než jedna dcera. Stejně tak i dvakrát tolik starostí, ale to je vedlejší. To mohu potvrdit, protože napřed jsme měli jen jednu, takže to mohu porovnat. Narodily se nám postupně. Že máme dcery, a ne syny, je mi úplně jedno. Což by mi bylo samozřejmě i v případě, že bychom měli kluky.
Jak máte doma rozdělené role? V čem nakračujete do ženských vod a vaše žena do těch chlapských?
Nevím už vlastně, jaké jsou dnes přesně mužské a ženské role. Ale s největší pravděpodobností si je různě přehazujeme. V zásadě postupujeme tak, že oba děláme, co můžeme, a doufáme, že to dopadne.
Co si myslíte o feminismu? Co o roli muže v 21. století v Česku?
Feminismus je tak široký pojem, že se k němu vůbec neumím vyjádřit. Ale v zásadě mu fandím a cítím se být jeho součástí. Při jeho šíři se tam snad vejdu. Myslím, že role muže je v 21. století stejně důležitá jako v kterémkoli jiném. Ostatně stejně jako role ženy. Má jen malinko pozměněné průvodní jevy. Ale nejsem sociolog, historik nebo psycholog, abych o tom uměl říct něco podnětného. Kdybych byl alespoň politolog, tak bych mohl někoho politovat.
Co by měl splňovat a naplňovat správný chlap?
Naplňovat sny. Své a všech svých blízkých. Jinak nevím. Já na to „chlapství“ nikdy moc nebyl. Každopádně opravdu tvrdý chlap se asi nebojí ukázat svou ženskou stránku.
