Když vejdete do obchodu Bylinková Terapie ve Václavské ulici, dýchne na vás starý čas našich prababiček. Vůně bylin a koření se line ze starých almar, které si bylinkářka Monika Golasovská přivezla ze Slezska, odkud pochází. „Strašně se mi líbí Vltava u Troji. Sbírám tam třezalku i svízel, dá se tam vyrýt kořen kostivalu i lopuchu. Roste tam víc bylin než v Beskydech na louce. Chodím i do Milíčovského lesa na dubovou kůru,“ říká dáma, která v Praze žije dva roky, učí tu bylinkaření a založila i Bylinkovou školu.
Nejvíc ji ovlivnila stáž v Číně na klinice v Tianjinu v rámci studia tradiční čínské medicíny, kterou absolvovala v Brně. „Viděla jsem, jak je čínská medicína propojená s tou západní. Lékař napsal do receptu byliny, které si pak pacienti vyzvedli v lékárně. To bylo pro mne super poznání a moc se mi to líbilo,“ vzpomíná na měsíční stáž. „Na pokoji jsem byla s primářkou, se kterou jsem každý večer probírala, co jsme za ten den viděly. Její úhel pohledu byl pro mě přínosný,“ vypráví. „Čekárny byly přeplněné, ale lidé nebyli netrpěliví. Když lékař mluvil s pacientem, díval se na něj a při tom jej držel za ruku a dělal pulzovou diagnostiku a už vnímal, jak na tom je,“ dodává Golasovská, podle které chybí lidem u nás možnost se vypovídat.
V Číně je to jiné
Zajímavé je, že v Číně neznají vůbec pojem alergie a ani ženy neřeší problematické stavy v přechodu – klimakterium. „Profesor nám to vysvětlil tak, že jedí velké množství ryb, řas a sóji a výrobků z ní, což obsahuje fytoestrogeny podporující rovnováhu ženských hormonů, u nás to obsahuje například jetel, šištice chmele a maliník nebo jeřáb ptačí,“ vysvětluje bylinkářka.
Právě v Číně se rozhodla využívat více naše bylinky a začít oprašovat staré již nepoužívané recepty našich předků. Založila Bylinkovou Terapii a začala podávat bylinky, míchat čaje na míru a vést kurzy bylinkaření. „Předtím jsem neměla odvahu, protože můžete bylinkami i ublížit,“ vysvětluje Monika, která dala přednost lokálním bylinkám. „Nic proti jinde rostoucím bylinám nemám, ale razím teorii: dávej do sebe věci z místa, odkud pocházíš, protože tělo je na to přizpůsobené. Naše bylinky jsou levnější a taky hodně účinné. Často i obyčejné plevely, jako jsou kopřiva, pampeliška, jitrocel...“ přiznává.
Nejprve pomáhala známým, kteří ji doporučovali dál. Hodně za ní chodí ženy, které chtějí otěhotnět. „Často ženy, které daly spoustu energie do vzdělání, mají dům, auto a všechno, ale podstata jim utekla. Pak se hledají,“ doplňuje Monika. „Někteří lidé, co chodí na poradenství, bývají uplakaní, když neví co dál. Bylinky a čínská medicína jim může pomoci. Vždy je to i o tom si život uspořádat v hlavě,“ a dodává: „Není nutné mít všechno a hned – zdá se mi, že v dnešní době lidé chtějí hned všechno, vydělávat a kupovat. Nicméně si to neumí ani užít. Moje teorie je mít raději méně, ale umět si to užívat.“
Doktor je až na posledním místě
K přírodě měla vždy blízko. „Jako děti jsme byli pořád venku v lese a u potoka. Sbírali jsme různé kytky a hráli si, že vaříme polévky,“ vzpomíná na dětství ve Frýdku. „Naše mamka pořád šetřila, když byla možnost si cokoliv vypěstovat, tak se vše sadilo, sklízelo nebo zavařovalo. Vyrůstala jsem v tom, že každá nemoc se nejprve léčila alternativně. Když jsem dostala menstruaci, tak mi maminka uvařila čaj z kontryhelu a žebříčku. A opravdu to pomohlo,“ vysvětluje.
I doma praktikuje domácí recepty a doktor je až na posledním místě. „Bydleli jsme na vesnici, neměla jsem auto a k doktorovi to bylo daleko. Vždy jsem tři dny vyčkávala, odpočinek a žádná televize, ať se imunita popere, a zkoušela zábaly. Tělo dává signál, že něco není v pořádku,“ říká Monika, jejíž dcery jsou dnes zdravé a nemají žádné alergie. „Lidé jsou dnes tolik nemocní, protože neumí dobře odpočívat. Všem říkám, jděte ven do lesa. Sedět na kávě, zavřená v kavárně, není dobrý odpočinek,“ uzavírá bylinkářka.
Strážce streamu
