Ondřeji, kdy jste začal malovat?
Děda byl amatérský malíř, maloval krajinky. Když jsem k němu v létě jezdil, pozoroval jsem obrazy na stěnách a hrozně se mi líbily, a tak jsem to také začal zkoušet. Zprvu jsem neměl ambice dělat to profesionálně. Když jsem se ale nastěhoval do Prahy a pronajal jsem si svůj první byt, bylo mi líto, že má jen holé stěny. V ten moment se mi vrátila touha malovat.
Jak jste do Ondřejovy malířské kariéry vstoupila vy, Andreo?
Díky svým synům. Oba jsou fanoušci tramvají. Ten starší chtěl tričko s Mazačkou (upravená tramvaj, která slouží k mazání kolejnic – pozn. redakce). Nemohli jsme ho ale sehnat, Ondřej se tehdy nabídl, že ji namaluje. První triko byla spíš sranda, ale postupně se z toho stalo něco víc. Syn chtěl stále další a další. Bylo to samé „strejdo, namaluj tramvaj T3, strejdo, namaluj kačenu (přezdívka tramvaje Tatra KT8D5 – pozn. redakce)“.
Takže syn Andrey z vás udělal kreslíře tramvají?
Ondřej: Částečně. Při mé tvorbě mě hodně inspiruje Praha. Mám rád její ulice, městskou zástavbu, industriál... Do obrazů jsem měl od začátku potřebu vkládat i tramvaje, autobusy a vlaky.
Andrea: Také mám Prahu ráda. A ty červené tramvaje! Vždyť to je přece taková pražská ikona. A přitom se skoro nikde neobjevují. Když jste v Londýně, první, čeho si všimnete, jsou červené autobusy a černé taxíky. Praha má zase tyto tramvaje.
Tramvaje ale malujete nejen pražské.
Andrea: Třeba liberecké tramvaje mají svůj příběh. Oslovil nás fajn člověk, který je řídí – Michal Kopecký. Ten si přál něco speciálního. Chtěl namalovat tramvaj jako dárek. Nás to pak inspirovalo dál. Uvědomili jsme si, jaké je Liberec krásné město, jak má krásné tramvaje. S Michalem jsme v kontaktu dál, když někam jede, prosí nás o originální triko s tramvají. Je to hrozně fajn. Lidi kolem tramvají nám také dávají zpětnou vazbu. Úžasnou spolupráci máme s řidičkou tramvaje Karolínou Vobořilovou. Možná úplně první naše zákaznice je tramvajačka Anna Kettnerová.
Jakou mají obrázky odezvu u fanoušků dopravy – tedy u takzvaných šotoušů?
Ondřej: Občas se nám stane, že nám něco vytýkají. Nelíbí se jim, že netvořím přesně podle skutečnosti. Jednou jsem namaloval tramvaji o jedno kolo víc a hned jsem to slízl. Nám ale nejde o přesné kopie. My si s tramvajemi víc hrajeme. Pohybujeme se v určité škále stylizací. Mé malby jsou dětské a hodně hravé, ale nebojíme se ani přesnějšího pojetí.
Říkáte „my“, ale malíř jste vy. Jakou roli má v projektu Uzjedu.cz Andrea?
Andrea: Já Ondřeje popichuji, co by se mělo. Dávám mu zpětnou vazbu. Jsem ta šedá eminence vzadu, která komunikuje s lidmi, vyřizuje vše okolo a hledá cesty, jak co vyrobit. Roli v Uzjedu.cz má i můj starší syn. Když Ondra vytvoří obraz, já ho nejprve ukážu synovi a podle jeho reakce víme, zda se výtvor bude líbit. Buď je to „jo“, „spíš jo“, a někdy „spíš nééé“. To pak Ondrovi musím opatrně oznámit, že to není ono.
Zmiňujete e-shop. Co na něm nejvíc frčí?
Andrea: Asi to jsou dětské penály. Ty měly obrovský úspěch. Trika jsou prima, obrázky jsou super, ale my chtěli něco speciálního a to penály splnily. Momentálně nejsou a lidé nám píšou, kdy už zase budou. Taky máme vykrajovátka, čepice, plakáty.
A co klasické obrazy?
Andrea: Občas se stane, že Ondra něco namaluje, obrázek dáme na Instagram a někdo nám napíše, že ten obraz chce. To pak takový motiv nejde ani do tisku, ale necháváme ho jako originál jen pro konkrétního zájemce.
Jakou používáte techniku?
Ondřej: Věnuji se čínské tušové malbě. Maluji na čínský papír a používám čínské štětce. Čínu mám rád. Trošku i studuji čínštinu. (smích) Také se mi líbí technika, které říkám dětská malba. Děti, když malují, nejsou myšlenkově zabetonované jako dospělí, kteří musí dělat věci úplně přesně. Dítě namaluje zvláštní patvar a řekne: To je tramvaj. Třeba i Picasso říkal, že by chtěl malovat jako malé dítě. Ta hravost se líbí také mně.
