Touha se odlišit i láska k přírodě přiměly před dvěma lety Brňana Jonáše Kůru k vytvoření prvního prototypu dřevěného batohu. Využil starou lékárničku po babičce, zámek z cestovního kufru, přidal dva potrhané popruhy z dědovy vojenské krosny a vytvořil tak prototyp prvního WoodBagu. Tedy dřevěného batohu, jaké nyní pod tímto jménem vytváří a prodává. Nemálo zajímavý a velmi podobný je také příběh bývalého dřevorubce Ondřeje Pohanky. Ten se do práce se dřevem zamiloval při práci na pile i dřevostavbách natolik, že se pustil do výroby dřevěných šperků své vlastní značky Nosím dřevo. Jejich příběhy jsou odlišné a nikdy se tihle dva nepotkali. Přesto je spojuje nejen láska k vůni dřeva.
Návrat k přírodě s bednou na zádech
Když se Jonáš vydal do ulic Brna s prvním prototypem WoodBagu na zádech, netušil, kolik nadělá parády. Každý druhý kolemjdoucí se za ním otáčel a netrvalo dlouho a první člověk se na něj obrátil s dotazem, kde tuhle věc koupil. „Chvíli nato se s batohem vyfotila i skupinka ohromených turistek a dostal jsem následně ve food trucku hranolky zadarmo. Prý si je za tak stylový bágl prostě zasloužím. Po návratu domů jsem nedokázal myslet na nic jiného než na ten batoh. Babiččina krabice s popruhy mě dostala do absolutního středu pozornosti. Chtěl jsem ten pocit nabídnout kamarádům, spolužákům, své holce i bráchovi,“ vzpomíná pro Metro Kůra.
Následně se spojil se dvěma stejně smýšlejícími kamarády a založili firmu. Několik měsíců pak vylaďovali první produkt. „Dřevěný batoh, který bude pohodlný, lehký i praktický. Zapojili jsme mistry truhláře a po roce vývoje vznikl v malé rodinné dílně na kraji Brna batoh z čistě přírodních materiálů, který se pro ně stal synonymem slova jedinečnost. Postupně k němu začali přidávat další dřevěné doplňky, díky kterým jejich zákazníci vždy vyniknou,“ dodává Kůra.
Tři týdny práce
Vyladit finální model WoodBagu trvalo Kůrovu týmu rok a půl. Nyní batohy vznikají v malé rodinné dílně na jihu Moravy. „Otec vytváří dřevěný nábytek, syn si plní sny. Výroba jednoho WoodBagu trvá přibližně tři týdny, někdy i déle. Celý proces vyžaduje hodiny a hodiny lidské práce, která nás na tom baví ze všeho nejvíce,“ vysvětluje Kůra, jehož firma doposud prodala celkem sedmdesát batohů. „Produkty vyvíjíme fakt za běhu. Snažíme se s každým zákazníkem komunikovat a ladíme s ním nejrůznější detaily od gumiček přes přidání kapes. Je to delikátní proces. Přes letošní prázdniny jsme přidali nové vedlejší produkty jako diář, hodinky a podobně. Pořád nás ale brzdí výroba, kterou se snažíme neustále zjednodušovat,“ míní Kůra.
Šperky z podhůří Jeseníků
Svůj dřevěný sen si rovněž něco málo přes dva roky plní také Ondřej Pohanka. Činí tak ale o pěkných pár desítek kilometrů severněji – v městečku Rýmařov obklopeném lesy a s výhledem na Praděd. „Když jsem práci se dřevem musel před lety vyměnit za obrábění kovů, nechtěl jsem se této své oblíbené suroviny vzdát. Protože jsem ale potřeboval produkty kvůli nedostatku prostoru ve své domácí dílně zmenšit, lavičky a dekorace, se kterými jsem měl zkušenost z minulosti, jsem zmenšil na prsten. Ten sklidil takový úspěch, že mě to nakoplo pracovat na dalších věcech, jako jsou spony, náhrdelníky a přívěsky,“ vzpomíná pro Metro Pohanka.
Jak jednoduše přetvořil své výrobky, tak jednoduše vznikl název pro značku. „Přišla s ním moje přítelkyně a mně se hned zalíbil. Je totiž jednoduchý, výstižný, a hlavně český. Pravda, do světa se značkou Nosím dřevo nejspíše neprorazím, ale i to mi stojí za to si název ponechat a nepřejmenovat jej na další Xwood na trhu,“ usmívá se Pohanka.
Dřevo nejen z Moravy
Pohanka, jak sám často říkává, vkládá do každého šperku také kus sebe. „Moje múza se prochází okolními lesy, poletuje po rozlehlých horských loukách, brodí se potůčky, při úplňku posedává u jezírek a ráno na sebe nechá dopadat paprsky slunce vycházejícího zpoza hor. Věřím, že dřevo hřeje, voní a je plné energie. Nemějte o dřevěné šperky přehnaný strach, nejsou pevné jako kov, ale i tak dost vydrží. Zejména ty z exotických dřevin,“ říká Pohanka a doplňuje, že v jeho nabídce jsou i exotické kousky jako šperky vyrobené ze sekvoje či pouštního dřeva ironwood.
Srdíčkový evergreen
Pohanka pracuje s takzvaným stabilizovaným dřevem. Jde o dřevo, které se bez ohledu na předchozí stav upravuje střídáním velmi vysokého tlaku a podtlaku tak, že dochází k proniknutí speciální pryskyřice do celého objemu špalíku. „Následnou polymerací dojde k stabilizování dřeva. Stabilizační pryskyřice se navíc může barvit speciálními pigmenty. Výhodou je zvýšená odolnost dřeva a voděodolnost,“ popisuje Pohanka.
Evergreenem jsou v Pohankově dílně srdíčka. O ty je, co se šperků od Nosím dřevo týče, zdaleka největší zájem. „Srdíčkům jsem se dlouho vyhýbal. Pravdou ale je, že v nich krásně vyniká kresba jednotlivých druhů dřeva,“ uzavírá Pohanka, který by se chtěl výrobou šperků uživit.
