Kurátor výstavy a ředitel galerie Petr Nedoma připomněl, že výstava se obrací i do historie galerie. „V roce 1995 jsme uspořádali velkou výstavu Louise Bourgeoisové a malou výstavu Kiki Smithové. Obě, myslím, zanechaly dost výraznou stoupu v historii Galerie Rudolfinum, ale i na české výtvarné scéně,“ uvedl. Dílo Louise Bourgeoisové, jedné z nejvýznamnějších umělkyň druhé poloviny 20. století, podle něho stálo i v základu současné výstavy.
„Jejím cílem bylo sestavit kolekci děl současných umělců, jejichž hlavním tématem je něco tak prostého, jako je lidské tělo,“ řekl. Podobná výstava má podle něj smysl, byť zdánlivě nemůže přinést nic nového - lidské tělo je nejstarším tématem výtvarného umění.
Výstava klade otázky, jakou funkci a roli má lidské tělo v současném umění, zda je ještě jeho obrazem, nebo stále více projekční plochou vnitřního života, jaké obsahy si do podoby člověka lze promítat, zda může být zástupným motivem k vyjádření těžko uchopitelných duševních strázní i radostí, či zda a jak může figura zrcadlit vypjaté emoce plynoucí z neodvratných dějinných zlomů nebo osobních tragédií. Dvojznačný název Flaesh odkazuje jak k anglickému pojmenování pro maso - flesh, tak i označení záblesku, okamžiku, vzplanutí neboli flash.
Výstava FLAESH.
Dumasová ráda pracuje s obrazovými zdroji z médií. Témata rozvíjí dále, aby je vytrhla ze všednosti, zapomenutí, kterou denní média přinášejí. Eminová používá širokou škálu technik, jediným tématem její tvorby je ona sama, její vnitřní život, situace, do kterých se v životě dostávala. Berlinde De Bruyckereová řeší otázky existenciální a uplatňuje humanistický přístup k člověku. Vrací se i k válce a lidskému utrpení během ní, které nezobrazuje prostřednictvím bezvládných lidských těl, ale například pomocí obrovského vycpaného koňského torza, jež podle kurátora umožňuje utrpení člověka vnímat ještě silněji.
Kiki Smithová je sochařka, na výstavě ale má kresby, jež se opírají o jistý způsob mytologického myšlení. Z tvorby Louise Bourgeoisové jsou zastoupeny práce s textiliemi a kolekce kvašů a akvarelů, které vytvořila na sklonku svého života v 94 letech. „Celek výstavy je různorodý, není to kompaktní hmota, ale základní myšlenka těla jako zrcadla života je patrná,“ dodává kurátor.
