Terezka po opravěDvě stě let stará kašna opět září novotou.
|
Starý důstojník na penzi, podivín, který bydlel v nedalekém nárožním domě, měl z okna výhled právě na kašnu a sochu. Díval se na ni až příliš často a zamiloval se do ní. Po jeho smrti se ukázalo, že jí i odkázal značnou sumu, deset tisíc zlatých. Z Terezky se ale bohatá dědička nestala, údajně proto, že se to nezamlouvalo příbuzným zemřelého. Soud nakonec jeho závěť zrušil.
Legenda se váže i k pojmenování sochy, kam lidé zokolí před vznikem vodovodu chodili pro tehdejší „kohoutkovou“. Pražané soše odedávna říkají Terezka. Snad podle dívky, která kdysi dávno ke kašně sama chodívala pro vodu. Jiná verze příběhu říká, že se tak jmenovala dívka, která byla jejímu tvůrci, sochaři Václavu Prachnerovi modelem.
Dívčí postava sedící ve výklenku zdi Clam-Gallasova paláce je ale ve skutečnosti řeka Vltava. Má má v rukou dva džbánky, ze kterých vytéká voda. Ty symbolizují dva prameny Vltavy a pět hvězd na jednom z pramenů připomíná svatého Jana Nepomuckého, který byl do řeky vhozen.
Terezka svou popularitu a nenechavé ruce Pražanů málem nepřežila. Už v roce 1953 byla vytesána pískovcová kopie původní sochy a originál díla putoval do depozitáře Národní galerie
