Cívkový magnetofon Tesla B4 byl vůbec tím prvním, se kterým se Tomáš Burda setkal. Bylo mu tehdy šest let. A zatímco jeho vrstevníci se vrhli na sběr modelů autíček, Burda kupoval po krabicích unášeče, knoflíky a vše na magiče značky Tesla. "Magnetofon a práce s ním - nahrávání, stříhání na pásku a podobně - se mi tak zalíbila, že jsem nemohl bez magnetofonu už existovat. Tato situace trvá do mých, zatím ještě 44 let," říká Burda, který ke svému jménu vždy přidává titul Teslák.
Teslu každý pomlouval, já si ji proto zamiloval
Proč se zamiloval právě do této značky? "Magnetofony od Tesly se mi líbily, jak vzhledově, tak i po technické stránce. Zahraniční magnetofony skutečně jen některé. Dalším důvodem, proč jsem zahraniční magnetofony moc nemusel, byl, že je každý strašně chválil a Teslu pomlouval," říká Burda, který tyto magnetofony také opravuje. "Když jsem měl první zahraniční magnetofony na opravu, zjistil jsem, že mám vlastně pravdu. Nebyla to žádná sláva a Tesla mohla v klidu konkurovat," dodává.
Dnes už má ve své sbírce přes dva a půl tisíce cívkových magnetofonů. Do bytu by se mu ale všechny nevešly. "Mám pronajaté sklady, kde jsou skladovány přístroje, které se v současné době nepoužívají, ale i ty se podívají občas na světlo světa ve chvíli, kdy pořádáme nějaké výstavy výrobků Tesla," říká. Ačkoliv se sběratelského hlediska jeho magnetofony dnes valnou cenu nemají, Burda je na několik kousků ze své sbírky extrémně hrdý. Má totiž několik magnetofonů, dokumentací i pomůcek pro seřizování, které už asi nikdo nikde nesežene. "Vlastním i magnetofony, kterých se vyrobilo málo, nebo jen malá série," říká.
Je to on, je to on, Tesla démon...
Jak Tomáš Burda říká, bez svých magnetofonů by nemohl být, o čemž podle něj svědčí i to, že si ve školních letech bral knoflík od magnetofonu pro štěstí, když měl jít k zubaři. "Jako kluka mě všichni znali podle toho, že jsem měl vždy v ruce B4 a nebo přes rameno táhnul obrovskou B90. Co hodin jsme s kámošem prostáli za výlohou a koukali na náš nejdražší a nejpovedenější magnetofon Tesla Stereo B73, na který jsme jako kluci neměli," vzpomíná dnes.
Jiné hudební nosiče prý uznává, ale to jen proto, že současná hudba se už na pásku nesežene. V oblibě má i gramofonové desky. "Nicméně, pokud něco zvučíme a podobně, pak se nahrávají záznamy z CD a jiných nosičů na magnetofonové pásky a hraje se z nich," říká. Pak se zamyslí a závěrem dodává: "Jak říkám všude, Teslákem se člověk nestane, tím se rodí a to se stalo mě."
