Co pro vás vlastně znamená rozhodnutí kývnout na roli?
Na celou svou divadelní tvorbu mohu nahlédnout také z úhlu přicházejících nebo očekávaných rolí. Zajímá mě, zda naplní moji touhu setkat se s úkolem, který mě bude přitahovat mimořádnou dobrodružností řešení – jak roli uchopit, nakolik budu mít možnost využít svůj vlastní životní materiál, svá poznání, zkoumání lidských osudů, zkušeností. Vyhýbám se černočerným vulgárním tématům, nechci hrát osudy, které nesou bezvýchodnost a skepsi.
Co můžete prozradit o své hrdince Ingrid?
Postava Ingrid se ocitá po smrti manžela v nečekaném prozření, že se v zaujatém plnění povinností manželky a matky minula se svou touhou po smysluplném naplnění života. Chce před takovou prohrou zastavit své dcery a taková snaha samozřejmě přinese řadu komediálních situací. Je tu před námi vzácná jemná tragikomedie, která se bude úsměvně promítat do příběhů rodin těch, kdo budou sedět v hledišti.
Čím je vám Ingrid blízká?
Také mám dvě dcery. Je to blízkost vlastně docela nedůležitá, nicméně můžu pro Ingrid čerpat i ze svých mateřských zkušeností. Děti nás od jisté chvíle mají za slabé či slábnoucí osoby, které si koledují o shovívavost a o téměř povinnou úctu ke stáří. Snaha být rovnými partnery vůči jejich rozpaženým křídlům je holt dětinskost. A to je ve hře Na mělčině pěkně zachycené.
Děj této komedie se točí kolem urny s popelem Ingridina manžela. S urnou jste putovala i ve filmu Výlet. Mají diváci vůbec „povoleno“ se v hledišti smát, když na jevišti stojí urna s popelem nebožtíka?
Určitě ano, ta hra je o věcech pravdivých, ze života. Kdysi jsem viděla jeden výborný italský snímek, ve kterém truchlící stojící okolo hrobu postupně propukali v záchvaty smíchu v podstatě kvůli prkotině. V atmosféře smutku je lidská psýcha tak napjatá, že pak stačí jen drobný vtip alidé se smíchy lámou v pase. Takže se těšíme, že diváci nebudou příběh hry brát moc vážně. Uvidíme, sama jsem na jejich reakce zvědavá. Publikum je roztodivné, pokaždé jiné. Jen ať se smějí, zlobit se nebudeme.
O hřeKomedii „o dvou sestrách, jejich matce, tátově popelu a manželství s omezenou trvanlivostí“ napsal nizozemský dramatik a herec Frank Houtappels v roce 2002.
|