Kolik hodin týdně je ideální pracovat?
Historické studie ukazují, že až na extrémy během 19. století jsme vždy pracovali okolo čtyřiceti hodin týdně. Ne náhodou byl čtyřicetihodinový pracovní týden na počátku minulého století jednou z hlavních snah odborů. Historicky se však jednalo o činnosti s převahou manuální práce. Jistě nemůžeme požadovat, ať dirigent osm hodin denně diriguje nebo kardiochirurg takto dlouho operuje. Proto se domnívám, že duševní práce, jejíž požadavky jsou čím dál náročnější, brzy přinese zkrácení pracovní doby.
Je chyba kontrolovat pracovní mail během dovolené? Pokud ano, tak proč?
Obecně by mělo platit, že dovolená je naprostým vypojením z práce (i mentálním). V dobré firemní kultuře se dovolená zaměstnanců respektuje, kolegové za vás převezmou nejnutnější úkoly a nekontaktují vás s každým problémem. Respektovat dovolenou a odpočinek svůj i druhého, tedy dodržovat pevné hranice, je základním předpokladem dlouhodobé udržitelnosti naší produktivity i pracovní spokojenosti. V malém procentu případů je pak kontrolovat emaily potřeba. Jedná se však opravdu o výjimky - ředitele nebo manažery velkých úseků. A také u nich platí, že něco jiného je denně na deset minut prohlédnout seznam emailů a něco jiného je na nich dlouze pracovat.
Pokud budeme pracovat až moc, co se s námi stane?
Vyhoříme, ztratíme radost z práce, budeme demotivovaní, budeme pracovat s nechutí. A takový stav pak není snadné zvrátit jen dovolenou. Závažné vyhoření se léčí i roky. V horším případě se zkombinuje i s fyzickou nemocí, vysokým tlakem, bolestmi zad, chronickým únavovým syndromem a podobně.
Jak člověk pozná, že pracuje příliš?
U někoho se to pozná podrážděností, u jiného demotivací, prázdnotou, depresí nebo třeba nevysvětlitelnou úzkostí. Přílišné pracovní vypětí se projeví jako každý jiný extrém v našem životě - nejprve psychicky, později fyzicky. Abychom nedosáhli až stádia vyhoření, je dobré být citlivý ke svým stavům. Uvědomovat si, zda nejsem již příliš dlouho ve stresu, zda nejedu na doraz. Zda pravidelně práci přerušuji a dělám si dostatečné přestávky. Čím častěji kontroluji svůj „pracovní stav“ - klidně i vícekrát denně - a zařazuji příslušná opatření, relaxaci, protažení, změnu činnosti, tím je menší pravděpodobnost, že dosáhne závažnějších důsledků. Ovšem i tato opatření mají samozřejmě své limity. Po určité době musíme prostě vypnout, práci ukončit. Dobrý indikátor, který svým klientům říkám je - je dobré ukončit práci ve stavu, kdy ještě nejsme úplně vyčerpaní, s pocitem, že „bychom ještě trochu zvládli“. Neboli stará dobrá rada, v nejlepším přestat. Právě takový stav nám během odpočinku dodá pocit, že se na pokračování práce těšíme. Nezapamatujeme si především únavu, s jakou jsme práci opouštěli (což se přetvoří do nechuti znovu se do ní dát), ale naopak.