Modré zóny, málo místa, podzemní garáže... Na řidiče v Praze čeká mnoho pastí, do nichž se zvláště ti méně zkušení snadno chytí.
Parkování však není nutné se bát, šoférům dodá jistotu kurz parkování. Do druhého ročníku Parking Academy v Praze se přitom přihlásily opět pouze ženy. „Ženy to řeší, protože chtějí parkovat dobře. Muži si myslí, že parkují dobře, a tak to neřeší. To ale neznamená, že je to pravda,“ říká Jaroslav Mach mladší, zakladatel společnosti Mr. Parkit, která kurz parkování pořádá.
Co pomůže zbavit strachu? Chce to jenom praxi. „Právě proto vznikl kurz parkování, aby lidi zbavil obav a ukázal jim, že když znají pár pouček a vědí, jak je převést do praxe, je i parkování sranda,“ zmiňuje Mach.
Pět kroků jak správně zaparkovat
|
Na takovém kurzu se řidiči třeba dozvědí, že parkování není o rychlosti, ale o přesnosti. „Žádnému řidiči nevadí chvilku počkat, když vidí, že víte, co máte dělat a parkujete dobře. Pokud však vidí, že to neumíte, znervózní a začne na vás troubit. Ostatní stresuje neschopnost,“ tvrdí instruktor David Wyrwol, podle nějž není nutné zaparkovat napoprvé a na mnoha místech v Praze to ani nejde.
Prý je mnohem jednodušší počítat s tím, že na místo zajedete klidně nadvakrát. „Takové je třeba parkování v podzemních garážích, kde je málo místa. Typickým příkladem jsou garáže pod Národním divadlem, kam se s většinou aut ani na poprvé zajet nedá,“ tvrdí Wyrwol.
K podzemním garážím, ale na pražském Smíchově, se váže i vzpomínka autorky tohoto článku z dob, kdy se učila řídit.
„Jeli jsme do kina a kamarád, který řídil mé auto, se rozhodl, že zaparkuje vedle betonového sloupu. Poprvé zastavil tak blízko, že nedokázal otevřít dveře a vystoupit. Podruhé... Ozval se ošklivý zvuk plechu škrábajícího se o beton a najednou se auto nadzvedlo. Obě kola na levé straně se ocitla ve vzduchu. Kamaráda popadla panika, mne záchvat smíchu. Jak jsme situaci vyřešili, si už nepamatuji, ale od té doby chápu, proč jsou sloupy v garážích často tak obroušené a se zbytky laku,“ zmiňuje.
A protože parkování v garážích je pro mnoho lidí stresující, vyzkouší si to zájemci právě na tomto kurzu. Popředu, pozadu, vedle sloupu...
Na začátku lekce je však zhruba půl hodina teorie, kdy instruktor nejdřív zjišťuje, jaké jsou parkovací dovednosti a vůbec řidičské sebevědomí účastníků kurzu. Také jej zajímá, jaké auto klient vlastní. Pak si povídají o zvláštnostech jednotlivých vozů. Na malém autíčku na stole také ukazuje nejčastější problémy s parkováním a jejich řešení.
„Nejběžnějším parkovacím místem v Praze je podélné stání na pravé straně, takže učíme klienty především tuto kombinaci,“ zmiňuje Mach. Klienti kurzu pak jezdí autem jako v autoškole, to znamená, že instruktor má u spolujezdce druhé pedály a může řidiči pomáhat nebo zabránit nehodě.
„Nejsme tu ale od toho, abychom řidiče učili se rozjíždět či dokonce řídit, takže s tím jim nepomůžu,“ popisuje Wyrwol. Během jízdy je však několikrát cítit, že auto přibrzďuje víc, než sama řidička šlape na brzdový pedál. Je to zvláštní, dávno zapomenutý pocit nemít auto pod úplnou kontrolou. Po pár desítkách minut auto vyjíždí na ulici a parkování se zkouší přímo v provozu.
Po předchozím drilu je to všechno jednodušší a do všech požadovaných míst dokáže řidička zaparkovat bez problémů.
Kurz trvá dvě hodiny a je pro dva účastníky. Má to dobrý důvod: když člověk řídí, nemůže se úplně soustředit na to, co mu instruktor říká. Takhle se vlastně učí na chybách kolegy.