Jednou to dokážu taky, říkal si Tomáš, když roce 1990 vyrazil režisér Miloš Forman z Paříže na filmový festival do Karlových Varů na kole. Sen si splnil před pěti lety. „Řekl jsem si, že si to dám jako dárek k padesátým narozeninám,“ svěřuje se Tomáš, který je už roky mluvčím pražského Hudebního divadla Karlín. I když do té doby na kole nejezdil, zásadní pro něho bylo rozhodnutí, že nepojede s žádným doprovodným vozidlem, jako slavný režisér, a jak připomíná, ani se „zlatou kreditkou na zadku“.
Vydat se napříč kontinentem jen se třemi nebo čtyřmi brašnami navěšenými na kole není žádná selanka, i když střední a hlavně západní část Evropy je cyklostezkami a cyklotrasami protkána hustě jako pavoučí síť. „Trasy jsou nejen bezpečné, ale také jsou natrasovány přes místa, která jsou krásná, kde člověk natrefí na úžasné výhledy,“ sděluje své zkušenosti Tomáš Matějovský.
Miliony šlápnutí9529
|
Co si vlastně cyklista, který nemá za zadkem početný tým servismanů, musí s sebou všechno brát? Do zavazadel musí naskládat minimálně další cyklistické oblečení, speciální vložky do kalhot, které zabrání otlačeninám, a alespoň jeden „civil“. To když večer někde zaparkuje, aby mohl mezi lidi.
Jako druhé boty si Tomáš bere obvykle obyčejné kroksy, které jsou poté, co sundá tretry, nejpohodlnější. „Taky základní nářadí, náhradní duše, vařič a nějaké dehydrované potraviny, abych si uvařil teplé jídlo, když není možnost si někde něco koupit,“ vypočítává. Důležitou součástí je foťák, letos i kamera a profesionální dron, protože z více než třítisícové cesty do Atén chce s kamarádem natočit dokument.
Při povídání o cyklistickém putování přijde řeč i na chvíle, kdy si sáhne na dno sil. Nejhůř mu prý bylo v Itálii, když mířil do Říma, což byla zatím jediná cesta, kam se vydal úplně sám. „Byl jsem na cestě už třináctý den, a když jsem se vyšplhal vysoko do hor, zjistil jsem, že v jediném penzionu, který tam byl, je zavřeno,“ vzpomíná. Majitelka totiž právě umřela. Místní ho poslali do další, ještě výše položené vsi, ale ani tam nic nebylo, nakonec ho poslali dál, kde se nad ním slitoval Ital, který měl penzion, ale před otevřením, bez vody a elektřiny. Ale přespat ho nechal. Když mu druhý den poradil cestu přes místní vinice, že tam jsou krásné scenerie, přišly další krušné chvilky. „Výhled byl nádherný, ale zase tam byli divocí psi,“ říká Tomáš a dodává, že se jen modlil, aby neochočená zvířata nebyla příliš hladová.
Do Atén chtěl Tomáš původně vyrazit už loni, ale odradila ho silná migrační vlna, která se valila právě přes Řecko dál co centra Evropy. Letos už by to podle něho mohlo být slabší. I tak jsou s kamarádem připraveni, že snadné to nebude. Hlavně v Albánii, které se při jízdě podél Jadranu nemohou vyhnout. „Nemáme ani tak strach, že by se nám něco stalo. Už tam jsou hotely, penziony i kempy, je kde si vyměnit peníze. Ale je nám jasné, že tam nenarazíme na cykloservisy na každých padesáti kilometrech, takže jsme si řekli, že tuhle část musíme prostě přežít,“ věří v to lepší.
Větší technický problém zažil jen při první cestě do Paříže v roce 2013, kdy kamarádovi popraskaly dráty v ráfku. „Museli jsem zavolat do Prahy, narychlo nám vyrobili nový, zpevnění ráfek a kamarád ho dovezl do Německa,“ vzpomíná na problém.
Evropské cyklotoulky absolvuje Tomáš Matějovský vždy jen jedním směrem. Na konci cesty jeho samotného, nebo i se společníkem, vyzvedává někdo z kamarádů, kteří nejsou tak odvážnými sportovci. Letos doufá, že se i tentokrát podaří ujet denně plánovaných 120 kilometrů, tak aby se druhý červencový týden vyfotili pod Akropolí.
Evropou na bicykluTomáš Matějovský míří na již čtvrtou pouť. S kamarádem vyrazili dnes v 9 hodin.
|