Lupénka neboli psoriáza je chronická zánětlivá kožní choroba, při které se na kůži objevují červená ložiska s odlupujícími se šupinkami kůže. Červené skvrny pokryté odlučitelnými bělavými šupinami postihují nejčastěji lokty, kolena, vlasovou část hlavy, dlaně, chodidla a oblast beder.
„Mohou se ale vyskytnout kdekoli na těle včetně nehtů, obličeje, uší, genitálu, dlaní a chodidel, dokonce i uvnitř úst. Lupénka sice nebolí, ale kromě estetického hlediska někdy znepříjemňuje nemocnému život také svěděním. Sice nezabíjí, ale ničí život!“ doplňuje primářka kožního oddělení Nemocnice Prostějov Marcela Rozkošová.
U asi třiceti procent nemocných lupénka postihuje i klouby a v tom případě se projevuje obdobně jako revmatoidní artritida.
Lupénka na rozdíl od ekzému nevyvolává výrazné svědění. „Charakteristické pro toto onemocnění je také to, že množení kožních buněk keratinocytů je sedmkrát rychlejší, než je tomu běžné. Kvůli tomu pak dochází k hromadění těchto buněk a vznikají charakteristické oblasti, které jsou pokryté odumřelou, odlupující se kůží. Kožní projevy nemoci doprovází mimo jiné bolestivé otoky, což může přispívat k celkové invaliditě pacienta,“ vysvětluje lékař Miloš Kravciv z Lékařského domu Praha 7.
První projevy lupénky se objevují nejčastěji mezi 15. až 35. rokem života, často se lupénka projevuje také okolo 40. až 50. roku, ale v zásadě může toto onemocnění propuknout v jakémkoliv věku.
„Zatím se nepodařilo zjistit, co je spouštěčem nemoci, ale k viditelnému propuknutí choroby dochází po působení provokačních faktorů, jako jsou bakteriální infekce, například angína, dále infekce dýchacích cest, poranění, hormonální vlivy a různé vnitřní choroby. Silným provokačním faktorem bývají i některé zevní podněty, jako stres, alkohol, spálení sluncem, nízké teploty, suchý vzduch nebo poranění kůže,“ říká Kravciv. Dědičnost je zjistitelná asi u třiceti procent nemocných, častěji se choroba dědí po otci. Nedědí se však choroba jako taková, ale pouze náchylnost k ní.
Svízelem této choroby je, že léčba je obtížná. Hlavním cílem je dostat chorobu pod kontrolu, tedy dosáhnout zhojení stávajících projevů. Léčba by měla být doslova ušitá na míru každému pacientovi.
„Základem léčby je lokální terapie, zejména v počátečních stadiích onemocnění. Další léčebnou metodou je fototerapie UV zářením. Celková léčba je vyhrazena pro těžké případy, nereagující na lokální léčbu a fototerapii. Relativně novou skupinu celkových léčiv tvoří takzvané biologické preparáty, zasahující selektivně do vývoje onemocnění, vzhledem ke své vysoké ceně jsou ale tato léčiva limitována mnoha kritérii,“ říká dermatoložka kliniky estetické medicíny Esthetic Medical Jana Votrubová.
Jistých účinků dosahují i minerály, jako hořčík, vápník či zinek.
„Z vitaminů jsou prospěšné nikotinamid, B1, B2, B5, B6 a kyselina listová. Z potravinových doplňků to jsou rybí tuk, respektive 3 nebo 6 omega mastné kyseliny. Dále pak fosfolipidy, například lecitin nebo preparáty obsahující ostropestřec mariánský,“ radí lékařka Rozkošová s tím, že pacient by měl udržovat kůži dobře hydratovanou a vláčnou. Neškrábat ji a nesnažit se šupiny násilně odstraňovat, tím se psoriáza často aktivuje.
Lupénka a deprese
|