metro.cz

RECENZE: Nikdo není bez hříchu. Činoherní klub si nadělil Bratry Karamazovy

  8:42
Významná pražská divadelní scéna připravila k letošnímu padesátému výročí adaptaci románu od F.­M. Dostojevského, Bratry Karamazovy. Činoherní klub vsadil na jistotu jak při výběru respektované dramatizace Evalda Schorma z konce sedmdesátých let, tak obsazením jednotlivých rolí. Režisér Martin Čičvák společně s dramaturgem Martinem Kubranem navíc dokázal vdechnout filozoficko-etické povaze příběhu moderní bezskrupulní odér, jenž nápadně odkazuje k­pochybné morálce ulice Ve Smečkách, kde najdeme kromě divadla v posledních letech i slušnou síť veřejných domů.
Bratři Karamazovi v Činoherním klubu | foto: ČK

Bratři Karamazovi

Hodnocení: 4/5

  • Činoherní klub: 8. a 23. března (premiéra 20. února)
  • Dramatizace románu F. M. Dostojevského: Evald Schorm
  • Režie: Martin Čičvák
  • Hrají: Juraj Kukura, Martin Finger, Michal Čapka/Igor Orozovič, Honza Hájek, Matěj Dadák, Gabriela Míčová, Natálie Puklušová a Ivana Uhlířová

Hledání viníka otcovraždy vede až k nelichotivému poznání spoluúčasti většiny přítomných. Rámcová situace slouží Dostojevskému k lamentaci nad smyslem víry v­ Boha a racionální filozofie, která Boha usmrtila a díky níž je všechno dovoleno, jak káže ateistický syn Ivan (Honza Hájek).

V Čičvákově inscenaci nesvádějí postavy boj o víru, ale o­svoji duši, a ta je zatraceně hříšná. Tradiční hříšníky smilníka a opilce Fjodora Karamazova (Juraj Kukura), jeho syna Dimitrije a Grušenku (Natálie Puklušová), ženštinu lehkých mravů a milenku obou jmenovaných, doplnily i figury většinou vnímané jako ne zcela padlé. Kateřina (Gabriela Míčová) je smyslnou, žádoucí a­manipulující ženou, která si umí s muži zahrávat stejně jako Grušenka, používá přitom jen jiné zbraně. Třetí syn Aljoša (ostravská herecká hvězda Michal Čapka) se Bohem zaklíná, ale brzy podléhá chtíči jako zbylí sourozenci v čele s otcem Karamazovem. V Činoherním klubu jsou totiž všichni Karamazovi a nikdo není bez hříchu. Pánové mají dobře padnoucí obleky a stylovou obuv, dámy vyzývavé průhledné šaty.

Od latríny k taneční tyči

Scéna je z boků rámována latrínou, kde se odehrávají dialogy týkající se víry, a taneční tyčí, na níž se svíjí v podivuhodných kreacích polonahá Grušenka. Dole pod jevištěm je naskládáno všemožné harampádí – kočárek, stará lednice, svršky. Synové evidentně po otcově smrti vyklízeli. Z ­původní sázky na jistotu se vyvinula interpretačně netradiční postmoderní inscenace s pozoruhodnými hereckými výkony ve všech rolích, která cituje morální úpadek naší společnosti, jíž mnohdy jen s nezájmem přihlížíme.

Autoři: Metro.cz
zpět na článek