metro.cz

Řídil kraj při povodních, pomáhal při nich i v cizině, teď vede pražské hasiče

  8:34
K nejvyšší hasičské funkci v Praze patří ode dneška nové jméno. Hasičům v metropoli bude šéfovat muž, který pochází z Neratovic a přichází z Liberecka. „Mým úkolem bude přiblížit Prahu normálnímu kraji, kde to bude možné a zároveň vhodné. Co se týká hasičů, historicky se vyvíjela trochu jinak,“ řekl deníku Metro Roman Hlinovský.

Další 2 fotografie v galerii
Ředitel pražských hasičů Roman Hlinovský. | foto: Archiv RHMetro.cz

V Liberci se vám povedlo vybudovat nové operační středisko. Co vám říká Argentinská v Praze?

Plukovník ing. Roman Hlinovský

Členem hasičského sboru je od 1. října 1988. Začínal jako směnový hasič ve Spolaně Neratovice.

  • 1995 – 2001 Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, obor Požární ochrana a průmyslová bezpečnost
  • Rok 2002 medaile Za statečnost při zásahu na únik chlóru při povodni
  • 1. 12. 2004 náměstek ředitele HZS Libereckého kraje
  • Srpen 2010 řídí krizový štáb Libereckého kraje
  • 28. 10. 2010 z rukou prezidenta Klause dostává medaili Za zásluhy III. stupně za práci při povodni 2010
  • 1. 12. 2010 ředitelem HZS Libereckého kraje
  • Květen 2012 účastní se školící mise hasičského sboru v Afghánistánu
  • Květen 2014 je členem mise EU - koordinátor humanitární pomoci při povodních v Srbsku
  • 1. 4. 2015 Ředitel Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy

Stanice v Holešovicích. Jasně, několikrát jsem tam byl. To je provizorium, které mělo být na pět let. Na tom se teď poměrně intenzívně pracuje a skutečně už směřujeme k tomu, že bychom tam měli mít opravdu moderní stanici. Uvidíme, co všechno se nám tam povede. Bude to hodně boj, protože všechno musí probíhat za provozu. Musíme zajistit akceschopnost stanice, která má v rámci města druhý největší počet výjezdů. Má opravdu strategickou polohu na silnici, která někam vede a celý sever města a zároveň i část centra bude muset pokrýt. Pro mě jsou to věci k přemýšlení.

Před volbami se na dvoře dřevěné hasičárny z období druhé světové války často prezentovali politici.

Všichni důležití politici už tam byli, mám pocit. Možná by tam ale měli přijet i někdy v únoru, když je mínus dvanáct.

Jak se z vašeho profesního pohledu liší Liberecký kraj od Prahy?

Je to úplně jiný charakter činností a území. Přišel jsem z podhorského kraje, kde jsou vzdálenosti mezi stanicemi profesionálních hasičů významně větší. Jiná je i skladba zásahů, Praha je opravdu specifická. Potřebujete trochu jinou techniku, potřebujete jiné auto než to, které se má šplhat na Ještěd, tady musí jezdit přeplněnými ulicemi mezi zaparkovanými auty. Musí mít trochu jiné těžiště, trochu jiné nářadí, možná i trochu jiné hasivo.

Přece jen jste ale už v hasičském prostředí něco zažil a víte, o čem práce je?

Roman Hlinovský

Je to určitá výhoda, že moje minulost není jen v podhorském kraji. To je dobré. Uvědomuji si ale, že tady se budu hodně, hodně učit. Protože je to jiné. Fakt je, že předpokládám, že i generální ředitel hasičského sboru očekává, že sem přijde někdo, kdo zde profesně nevyrostl a má jiný pohled na věc. Pro mě to znamená zjistit extrémní specifika, která jinde nejsou a promluvit si o tom, co nám to přináší a co ne. Uvidíme. V nejbližší době objedu všech našich jedenáct stanic.

Jak chcete vytvářet vztahy s vedením města, v němž budete hasičům velet?

To je další věc. Moje kroky jsou ve dvou úrovních - jedna je uvnitř sboru, tam mám nějaké svoje priority a druhá je samozřejmě vně. Ředitel opravdu funguje hodně vně sboru. Mít korektní a zejména dobré vztahy, je velice důležité.

V létě 2010 jste ve funkci náměstka ředitele libereckých krajských hasičů při povodních šéfoval krajskému krizovému štábu. O pár měsíců později jste 28. října seděl vedle Jaroslava Jágra, ač jste hokej nehrál. Jaké to bylo, získat ocenění od prezidenta?

Při povodních zasahuje 1700 hasičů. Můžete všechny pozvat na Hrad a všem dát medaili, ale takhle to většinou nefunguje. Musí se vybrat nějaký symbol. Asi jsem měl nějaké štěstí, protože jsem měl cosi na starosti a byl jsem vybrán. Nebylo to ale vůbec o Hlinovském, ale o té mase těch lidí, která byla schopná ne tam jen být, ale spolupracovat. Nahnat 1700 lidí do nějakého prostoru je asi možné, ale že ten stroj jede - to bylo nádherný. To bylo štěstí na lidi. Tak proto…

Od 1. 12. 2010 jste postoupil o stupínek výš a stal se ředitelem hasičů v Libereckém kraji. Zrovna jste se ale dostal do situace, kdy se škrtil státní rozpočet a začalo se propouštět. Byla to doba, když stávkovali zdravotníci a odcházeli i lékaři.

Tehdejší vedení ministerstva vnitra mělo zadání ušetřit hodně peněz. Člověk se tedy musí podívat, kde se dají ušetřit. Největší položku v rozpočtu hasičského sboru jsou energie, voda, plyn, vodné, stočné, to co prostě platit musíte. Obrovská položka je údržba budov. Třetí největší položka jsou mzdy. Otázka je, z čeho můžete vzít? Elektřinu platit musíte, jinak vás odpojí a ani hasiči nevyjedou. Údržbu budov jsme sekli na nezbytné minimum. To co jsme mohli při běžném provozu běžně udržovat, teď bude stát desetkrát, dvacetkrát, třicetkrát víc, protože jsme to zanedbali. Nejvíc peněz se ale vzalo z rozpočtu z mezd. Tehdy odcházelo mnoho hasičů. Ministr sice říkal – ti lidé to musí dělat srdcem. To jim nebude vadit. Ale i ti srdcaři mají půjčku, ženu na mateřské. I oni si ale musí spočítat, že sice dělají práci, která je baví, ale neuživí je. Protože to měli nastavené na ty mzdy, které měli.

Mluvilo se o tom, že hasiči přišli o deset procent?

Stará hasičárna v Argentinské ulici

My jsme ale nepřišli o deset procent každý ze mzdy. My jsme přišli o deset procent z celého balíku. Je otázka, komu ty peníze mohu vzít. Ne plošně všem 10%, ale těm, kterým něco vzít ještě mohu. Jsou totiž složky nárokové ze zákona a žádná organizace se nebude soudit se svými lidmi, protože jim vzala něco, co ze zákona vzít nesmí. Nejvíc o peníze přišli lidé, kteří jsou zkušení, ve sboru jsou dlouho, mají vysoké příplatky, protože jsou dobří, nebo, že jsou instruktoři na motorové pily, horolezci a další. Takže ti, kteří si zasloužili prachy mít, a dostat, tak o ně přišli. Ne o deset, ale také o patnáct nebo sedmnáct procent. Já jako krajský ředitel jsem přišel v té době relativně o hodně peněz. Ale krajský ředitel má přiměřenou mzdu, protože má velkou zodpovědnost. Když ale přijde o tři tisíce kluk, který bral 25 tisíc a má ženu na mateřské, tak to je boj.,.

Před tímto opatřením odešel váš předchůdce v Liberci.

Popravdě řečeno odešel, protože jednak věděl, že by se musel podílet na něčem, s čím bytostně nesouhlasí. A navíc si jako dlouho sloužící hasič spočítal, že přijde o tolik peněz, že se mu nevyplatí u sboru zůstat. Takhle to bylo.

Hasiči šetřili. Jaká byla odezva?

Ministr v té době říkal, stát si od nás objednává menší službu, a proto vám bude dávat méně peněz. Ale takhle to není, statistika není o tom, že hasiči mají méně peněz. My pořád víme, že v pátek večer hoří popelnice, protože lidé jdou z hospod, v noci na sobotu se hodně bourá, protože se vracejí z diskoték. To pořád zůstává. Ty výkyvy, že v létě se víc zapalují lesy, protože je sucho, na jaře trávy, v zimě se hodně bourá, protože to klouže., to je pořád stejné a nekolísá to skokově, protože je méně peněz. Takže my jsme dělali to samé, ale za méně peněz.

Jak jste se vlastně k hasičině dostal?

Evropská komisařka Kristalina Georgieva se vítá s experty, kteří pomáhali při povodních v Srbsku. Tehdejší ředitel hasičů Libereckého kraje Roman Hlinovský je druhý zleva.

Prvního října 1988 jsem se stal členem hasičského sboru jako zaměstnanec Spolany Neratovice. Tam je personálně silná jednotka, zajišťuje kromě zásahů na svém území i na území kraje. Protože pracuje v chemickém průmyslu, je schopna vyjíždět a pomáhat při chemických nehodách v celé republice. Úplně na začátku jsem byl normální směnový hasič. Chodil jsem pro svačiny a vytíral jsem záchody, prostě dělal to, co směnoví hasiči dělají. Někdy po třech letech jsem se stal velitelem družstva - tak nějak přirozeně. To bylo ještě v době, kdy se neděla žádná výběrová řízení. Ve směně si velitelé hasiče vychovávali. Velitele družstva jsem dělal od roku 1991 do roku 1997. Tehdy jsme byli v Litvínově na poměrně rozsáhlém požáru České rafinérské. Tehdy si mě velitel jednotky vybral jako zástupce. Byla to obrovská škola, protože jsem neměl žádnou extra zkušenost s administrativou a na denní směně je jí neskutečné množství.

Ve Spolaně roku 1998 unikl chlorovodík a nikdo o tom nechtěl mluvit. Vy jste tehdy médiím řekl toto: „Jako zaměstnanec Spolany vám k tomu nesmím podat žádné informace, ale jak hasič vám řeknu, že jsem u toho byl.“ Je povolání hasiče také o cti?

Je to vždycky o možnostech, umění možného.

Jak to šlo potom s vámi dál?

Na jaře 2002 jsem se stal ve Spolaně velitelem jednotky. V roce 2004 se dělalo výběrové řízení na náměstka ředitele hasičů Libereckého kraje. Říkal jsem si, že by to mohlo být zajímavé, protože funkce náměstka je spojena jen s hasiči. Má na starosti všechny jednotky, všechna operační střediska. To bylo to něco trochu jiného, trochu většího. V tom roce jsem také na jednu stranu cítil, že už mám dost boje s managementem podniku, kdy jsme museli argumentovat, proč hasiči mají ochranné oděvy, proč mají mít přilby a takové základní věci. Podnik samozřejmě potřebuje vydělávat, a tak potřebuje i šetřit. Přeli jsme se trošku s vedením o tom, jestli hasiči mají dělat hospodářské práce, aby pomohli ekonomice podniku, což byla vize managementu, nebo cvičit a zasahovat, což byla zase vize velitele hasičů. Já jsem tehdy říkal: „Pane generální, vy budete první, kdo se mě zeptá, proč unikl chlór za brány podniku? A já vám řeknu - protože hasiči netrénovali a natírali potrubí.“ Byl to souboj priorit.

Autor: Josef Škvor Metro.cz
zpět na článek