Náměstek primátorky Matěj Stropnický (Trojkoalice/SZ) naplánoval několik kulturních akcí, které návštěvníky zavedou do unikátního a jinak nepřístupného podzemí. Rozlehlé prostory pod metronomem a v jeho bezprostředním okolí dostanou dočasně k dispozici neziskové organizace, mimo jiné kulturní centrum nesoucí název Pod Stalinem a Institut světelného vzdělávání. Na červen jsou naplánovány mezinárodní závody ve freestyle koloběžkách. Stropnický vyjednává také s organizátory festivalu Prague Biennale a s pořadateli koncertů jazzu a world music. „Jde o skvělé, trochu tajemné prostory, vhodné pro nejrůznější jednorázové kulturní akce,“ uvedl Stropnický.
Dvaadvacet metrů dlouhý žulový pomník zapuštěný v letenském svahu vznikl na počest sovětského vůdce Josifa Vissarionoviče Stalina. Ve své době se stal největším, nejdražším a nejbizarnějším sousoším v Evropě. S velkou pompou byl odhalen 1. května 1955. Podle historika architektury Zdeňka Lukeše mělo rozsáhlé podzemí, které ohromný pomník podpíralo, původně sloužit jako monumentální sál nebo komunistické mauzoleum. Bývalý režim ale myšlenku nikdy nerealizoval. Pomník stál pouhých sedm let. V listopadu 1962 musel kvůli změně poměrů v sovětském vedení zmizet. Byl odstřelován a zničen.
Po revoluci odsud vysílalo rádio
Prostory dosud nenašly žádné využití. Krátce po sametové revoluci sloužilo rozsáhlé podzemí podpírané soustavou sloupů jako klub, vysílalo odsud Rádio 1. První nepřehlédnutelnou změnou byla ale až instalace kinetické plastiky Vratislava Nováka v roce 1991. Oficiálně nese název Stroj času, ale do obecného povědomí vstoupila prostě jako metronom. Mluvilo se o vzniku muzea totality, o kavárně nebo oceanáriu. Od té doby se objevila řada myšlenek, jak s místem naložit. Vše ale zůstalo ve fázi úvah.
Zdálky viditelné místo na hraně Letenské pláně také několikrát přitáhlo pozornost reklamních agentur. V září 1996 zde nechal organizátor pražského koncertu Michaela Jacksona vztyčit zpěvákovu sochu v nadživotní velikosti. Před volbami v roce 1998 umístila obří billboard na podstavec Stalinova monumentu Občanská demokratická strana. Tvář jejího tehdejšího předsedy Václava Klause vzápětí vystřídal obdobně pojatý portrét herce a recesisty Petra Čtvrtníčka. Při příležitosti výročí osvobození koncentračního tábora v Osvětimi toto místo využili i antifašisté a uvedli na něm známého superhrdinu Péráka, který upozorňoval na nevhodné okolí pietního místa v Letech.
O kontroverzním pomníku- Obří kamenná socha sovětského vůdce Josifa Vissarionoviče Stalina měla podle představ svých objednavatelů shlížet z pražské Letenské pláně na věčné časy. Nedlouho po slavnostním odhalení pomníku 1. května 1955 se však nad Stalinovým odkazem začala stahovat mračna. Nakonec došlo i na pražskou sochu, která se na podzim 1962 po sérii výbuchů poroučela k zemi.
- Myšlenka postavit Stalinovi v Praze pomník se objevila záhy po skončení druhé světové války. Zpočátku to vypadalo, že socha „praporečníka míru“ bude součástí dejvického Vítězného náměstí. Četné zastánce ale měly i další zvažované lokality jako Letenská pláň, nábřeží mezi Národním divadlem a Karlovým mostem nebo prostor u Wilsonova nádraží. Zvláštní komise dala přednost Letné, konkrétně místu poblíž Hanavského pavilonu. Nakonec ale padlo rozhodnutí postavit pomník o trochu východněji, přímo proti Čechovu mostu.
- Podoba monumentu vzešla z výtvarné soutěže, vypsané v dubnu 1949. Z více než pěti desítek došlých návrhů vybrala porota k realizaci studii architekta Jiřího Štursy, jeho ženy Vlasty a sochaře Otakara Švece. Vítězný tým přišel s ideou sousoší, v němž bylo za Stalinem sešikováno osm postav, symbolizujících československý a sovětský lid. Právě kvůli množství postav se později monumentu přezdívalo „fronta na maso“, ale porotci byli nadšení. „Z ideologického hlediska je tento návrh jediný, který spojuje vedoucí osobnost celého pokrokového světa, osobnost generalissima J. V. Stalina jasně s lidem,“ zněl verdikt hodnotící komise.
- Na základní kámen budoucího pomníku poklepal premiér Antonín Zápotocký 22. prosince 1949. Vlastní stavební práce na tehdy největším skupinovém sousoší v Evropě ale započaly až v únoru 1952. Toto zpoždění způsobilo, že se Stalin dokončení své sochy nedožil (zemřel v březnu 1953). Slavnostnímu odhalení pomníku v květnu 1955 nepřihlížel ale ani jeho spolutvůrce Otakar Švec, který měsíc před tím spáchal sebevraždu.
- Vnitřek více než 30 metrů vysokého pomníku tvořila masivní železobetonová konstrukce. K ní byly uchyceny kamenné části sochy, vytesané z 235 kvádrů severočeské žuly. Celkový účet za celou megalomanskou stavbu se vyšplhal na závratných 140 milionů korun.
- Mračna nad Stalinovou sochou se začala stahovat už v roce 1956, kdy sovětský vůdce Nikita Chruščov přednesl proslulou řeč, v níž zkritizoval kult Stalinovy osobnosti. Českoslovenští komunisté dlouho váhali, jak na nový kurs zareagovat. K rozhodnutí odstranit Stalinovu sochu z Letné došli teprve v roce 1961. Návrh dílo postupně rozebrat byl pro svoji náročnost zamítnut, a tak byla socha na podzim 1962 natřikrát odstřelena.
|
