Co hudební kluby v Praze 6, měla a má tato čtvrť co nabídnout?
Co měla: Petynku! Ona tedy proslula spíše jako folkový klub, ale v jejím finále v první půli devadesátých let to byl rockáč se vším všudy. Chodil jsem tam s oblibou, maje to kousek z koleje (a na půl cesty nezapomenutelný, dnes již zaniklý střešovický hostinec Domov manželů Ježkových). Pak ruzyňskou Deltu, klasiku na konci světa, místo, odkud vyšli třeba Tata bojs. Kolejní kluby na Hvězdě v první půlce devadesátých let drobnou úložku taky sehrály, jak jsou na tom dnes, netuším. Znalci si pak vybaví některé „hospody s hudbou“ – třeba vokovický výčep U Marčanů – a samozřejmě dodnes fungující Slamník v Bubenči. A samozřejmě nesmírně důležitou strahovskou Sedmičku..., což je zároveň odpověď na otázku, jestli Praha 6 má co nabídnout. Sedmička je unikát, dovolím si říci, v celorepublikovém měřítku. Vedle ní tu jsou další podniky – kavárny s hudbou jako Už jste doma nebo Potrvá, Klubovna v Dejvicích, hanspaulský klub U Rafa... a samozřejmě Kaštan, naše takřka rodná hrudka i domov.
Nedávno skončila v Pop- Museu výstava mapující pražské kluby v 90. letech. Už jste bilancovali? Šeptá se, že to byl na poměry vaší instituce kasovní trhák, je to tak?
Ano, „na poměry naší instituce“, to je naprosto přesné. Ale opravdu chodilo hodně lidí, až nečekaně. Tudíž výstavu lehce zremixujeme a umístíme do klubu Vagon, kde máme expozituru, malou, ale naši.
Čím si vysvětluješ takový zájem?
Trefili jsme téma, řekl bych. A taky se o výstavě na poměry našeho hudebně-zábavného okrašlovacího spolku dost psalo, aniž bychom se museli nějak zvlášť přičinit.
Chodily spíš starší ročníky vzpomínat na zašlé mládí, nebo mladší ročníky, které onu dobu, již nezažily, považují za téměř přízračně dobrodružnou?
Myslím, že platilo – alespoň podle některých dojemných zápisů v návštěvní knize – obé.
Zahájení výstavy o Petru Novákovi.
Vitrína s plakáty o pražských klubech 90. let.
Jak je na tom podle tebe pražská klubová scéna dnes, není naopak těch zajímavých a lehce obskurních míst, kterých v 90. letech vyrostlo jak hub po dešti, naopak málo?
To bych neřekl. Věřím, že jsou, akorát o nich moc nevím. Přece jenom se mi dost změnily priority a nemám zdaleka takový přehled, jaký jsem měl tehdy.
Narazili jste během shromažďování materiálů k oné výstavě na nějakou skrytou perlu?
Mne nejvíc pobavila smlouva na koncert ústeckých Houpacích koní v Bunkru Léta Páně 1993, podepsaná jejich tehdejším manažerem, jistým Markem Taclíkem. Ano, tím (známý český herec, který mimo jiné hrál například ve filmech Jedna ruka netleská či Největší z Čechů, pozn. red.). A pak že v určitém období můj kolega z muzea, pan Hraboš, dostával za koncerty se svým souborem písní a tanců Našrot víc peněz než Chinaski.
Teď probíhal v PopMuseu výstava 52 let na kolotoči světa o Petru Novákovi s až televizně seriálovým podtitulem Život a doba Petra Nováka. Proč tak silný důraz na kontext?
To trochu „klameme tělem“: život a doba je můj oblíbený slogan, a když mne tlačí bota, rád si jím pomohu, mám-li podat krátkou svižnou informaci, o čem taková výstava je.
Zpěvák Petr Novák.
Aktuální výstava přibližuje zpěváka Petra Nováka.
Oproti předchozí výstavě bych tipoval, že budou chodit spíš lidi, co Nováka zažili. Na co bys přilákal náctileté?
Přilákal... možná tím, že uvidí, jak silný osud se skrývá za těmi písničkami z hodin hudební výchovy? Ale jinak je výstava skutečně zaměřená na pamětníky – jak říkal Karel Marx, „každému podle jeho potřeb“.
Opomeneme-li notoricky známý song Náhrobní kámen, co je podle tebe Novákův skutečný přínos pro populární hudbu 2. poloviny minulého století?
Ocituji z doprovodného textu k výstavě z pera přítele Hraboše, archiváře českého bigbítu. „Společně s textařem Ivo Plickou vytvořili jakousi specificky českou odpověď na to, s čím ve světě přišli Beatles. Novákovy skladby ovšem nebyly typově žádnými napodobeninami, tak jak je to třeba zřetelně cítit ze sice precizních, ale přece jenom do ‚brouků‘ se okatě stylizujících slovenských The Beatmen. Jeho písničky jsou melodicky jednoduché, stejně jako aranžmá, a Plickovy texty k nim – to je někdy prostota sama...“
Jaký zajímavý koncert či akci chystáte na léto?
Přes léto máme zavřeno, respektive otvíráme na telefonickou objednávku. Sice si možná šlapeme po štěstí, ale jak fungujeme na principu „bavíme se po práci“, přes léto je prakticky nemožné postavit žádoucí kádr služeb.