Aneta Langerová: V písních mám ráda příběhy

Korben Dallas Slovenská kapela Korben Dallas právě vydává album Kam ideme, na němž jsou úpravy jejich starších písní se symfonickým orchestrem, ale také dvě úplně nové, jednou z nich je právě duet s Anetou Langerovou ● „Líbilo se nám Anetino poslední album, ale taky její silný hlas, který se nám hodil do písně. Oslovili jsme ji a přijela za námi na schůzku,“ říká zpěvák kapely Juraj Benetin. „Přijela za námi do Bratislavy. Líbilo se nám, že nemá žádnou masku jako někteří další lidé z branže,“ tvrdí Benetin. ● Korben Dallas koncem října vyjeli na společné turné s českou skupinou Zrní. Pětkrát zahrají i v Česku. Na příští rok plánují dvojkoncert v Bratislavě a Praze.

Řekl vám někdo před rokem, že jste blázen, když chcete zpívat příběhy ze Šumavy?

Když poslouchám písně, málokterá mě zasáhne. Někdy mi přijde, že v nich o nic moc nejde a že nemají hlubší, i když třeba zdánlivě banální téma. Mám ráda, když je za písní nějaký příběh nebo je i abstraktní, ale musí mít pointu.

Zpívat o silných ženách zasazených do vesnického prostředí, reakci společnosti na ně a zase ženské reakci na společnost, to mě strašně bavilo. Přijde mi, že tím si procházíme všichni – nacházíme názory a upevňujeme si pozice. Deska je o těchto emocích.

Nedávno jste zveřejnila klip k písni Tragédie u nás na vsi. Jaký je?

Je napínavý. Zapojila jsem do děje klipu téměř celou svou kapelu, takže jsem z muzikantů udělala herce.

Jak na to reagovali?

Dobře, hned se dohadovali, kdo bude vrah. Nakonec jsme určili bubeníka Martina Kopřivu, který se projevil jako skvělý herec.

Rozhodla jste se vydat desku Na Radosti i na vinylu. Poslední dobou je to velký trend, také jste mu propadla?

Gramofon a desky mám už asi dvanáct let. Byly to první věci, které jsem si pořídila, když jsem začala bydlet sama. Mám to hrozně ráda a jedním z mých přání bylo udělat si jednou radost a vinyl vydat. Čekala jsem jen, až bude nějaká vhodná deska, které by to slušelo.

Nově jste natočila duet se slovenskou kapelou Korben Dallas, jak k tomu spojení došlo?

Kluci se mi ozvali sami. Poslali mi demo písničky Sen a za pár dní už jsme společně seděli v bratislavské kavárně. Zjistila jsem, že by ta spolupráce mohla fungovat. Pro mě je důležité, že kluci dělají svou hudbu, že je to baví a hlavně že je to z toho cítit. Písnička se mi líbila a chtěla jsem si ji zazpívat.

Na festivalu Pohoda jste ji zpívala naživo se symfonickým orchestrem... Byla jsem dost nervózní přijít na pódium a zazpívat píseň jen tak „z fleku“. Během dne jsme sice měli zkoušky, ale přece jen to byla nová píseň. Cítila jsem odpovědnost vůči spoustě dalších lidí, kterým bych to případně mohla zkazit. Ale bylo to moc fajn.

Nyní jedete turné, jaké je?

Jedu s kapelou a se smyčcovým triem pokračování jarního turné. Každý koncert bereme jako oslavu desky a chceme si to užít.