metro.cz

Praha nemá moc hezké poklopy u kanálů, říká znalec. Fotí je i po světě

  8:38
Doma má tisíce fotografií poklopů kanálů. Štěpán Rambousek se živí výrobou ramínek a ve volném čase chodí po městě a fotí si unikátní poklopy v Česku, ale i v zahraničí. Na jeho facebookové stránce Pod nohama sdílejí zajímavé poklopy stovky lidí. Najdete tu poklopy z Japonska či ze Sarajeva.
Kanál v Českém Šternberku.

Kanál v Českém Šternberku. | foto: Štěpán RambousekMetro.cz

Který byl váš první osudový kanál, který vám přišel do cesty?
Prvního poklopu jsem si všiml na náměstí Přemysla Otakara II. v Českých Budějovicích. Bylo to asi před dvaceti lety a pamatuji si, jak mne to překvapilo. Do té doby jsem v Čechách neviděl zdobený poklop, tohle byla pro mne rarita. Přitom zdobené poklopy se v té době už objevovaly v řadě měst, jen jsem o tom ještě nevěděl.

Co vás na poklopech nejvíc baví?
Obecně mám rád užité umění. Přijde mi fajn, když jsou běžně užívané věci zajímavé, výtvarně nápadité a řemeslně dobře zpracované. Může jít přitom i o průmyslovou výrobu. Stalo se divným trendem, že se kvůli tlaku na nízkou cenu často akcentují jen užitné složky dané věci a přitom další složky, často materiál a ještě častěji unikátní design se pomíjí. Jsou totiž drahé.

A když odhlédnu od hmoty, fascinuje mne samotná role poklopu – odděluje běžný, „viditelný“ svět od toho skrytého, který pro nás není probádaný. Víme, že tam je, nějak funguje, ale úplně do něj není vidět.

Vnímám tady docela dobrou paralelu se samotným vnějším a vnitřním světem člověka.

Vedete nějakou evidenci?
Poklopy eviduji podle lokalit, kde se nachází. Neeviduji přesná místa, nepotřebuji to. Snažím se na každém místě, které navštívím, zmapovat poklopy, které se tam nachází. Nejvíc mne samozřejmě zajímají výtvarně zajímavé kousky, které mají k lokalitě nějaký vztah. Je potěšující, když se dané město rozhodne zainvestovat a připravit poklopy s vlastním designem nebo s městským znakem.

V zahraničí jsou dál, především v Německu je spousta nádherných kousků, proslulý je tím třeba Berlín. A hodně pěkných poklopů je i v Maďarsku nebo Japonsku. Ale pěkné poklopy má třeba i Řím. Dýchá to tam historií a je vidět, že se tomu věnují už dlouhá léta.

Zajímáte se o historii poklopů?
Historii moc neřeším, v tuto chvíli to pro mne není důležité téma. Ale kdo ví, třeba se k tomu časem dostanu. Je to ale docela široké téma, souvisí to s urbanistikou, má to různé technické aspekty atd.

Čím je naše hlavní město specifické?
Praha je veliká s velkým množstvím poklopů, ale s nejmenší pestrostí. Když budu hodně příkrý, v Praze není moc co fotit... Je to škoda, příležitostí, jak plochu poklopů využít, by se našla celá řada. Dovedl bych si představit prezentaci zajímavých míst, osobností, událostí, bylo by to využitelné pro navigaci.

Největší komplikací je vysoká cena forem, které se pro výrobu poklopů používají. Jde o statisícové položky, a poklopy se tak nevyplatí vyrábět v malých objemech. Proto jsou pak třeba po celé Praze poklopy v podstatě stejné.

Jaký poklop kanálu je ve vaší sbírce největším klenotem?
Asi nedokážu najít jeden konkrétní. Často mám radost i z úplně obyčejného poklopu bez nějakého vzoru nebo motivu. Může být zajímavý svým tvarem, umístěním nebo třeba jen tím, jak je „ošoupaný“. Kolik lidí po něm už přešlo? A kolik vody jím proteklo?

Co budete dělat s tolika fotografiemi?
Zatím jen chodím po světě a sbírám. Možná se někdy propracuji i k výstavě, pokud o ni bude zájem. Pod nohy sice aspoň občas koukáme všichni, ale poklopu si všimneme, jenom když na šachtě chybí...

Autor: Lucie Poštolková Metro.cz
zpět na článek