Proč bylo pro vás těžké nafotit Prahu?
Když přijdete do nového města, máte neotřelý pohled a koukáte se kolem úplně jinak, než když tam chodíte denně. Naučit se znova vidět věci tam, kde to znáte, je pro fotografa výzva. Praha je nejkrásnější město na světě. Je specifická tím, že je v ní stále zakonzervované původní staré město. Sice bych uvítala moderní architekturu, ale je to něco, čím je Praha nedotčená.
Když jste vybírala místa, volila jste spíš „zakonzervované“ části metropole?
Využívám průřez a také kontrasty nového a starého. Orientuji se hodně podle světla, takže se řídím tím, kdy na místě svítí a kdy ne. Na pohlednicích, na které jsem snímky vytvářela, najdete spíše klasickou Prahu, tedy seznam míst, která jsou „provařená“ a každý je zná, ale jsou blízké i mně. Jiná jsou v mém podání v tom, že jsou zachycena s navozením určité světelné nálady a tím zajímavě.
Které místo je podle vás v Praze nejfotogeničtější?
Za mě určitě Letná. Jsem patriot a na Letné jsem se narodila, takže je to jasné.
Čím se focení jinde liší?
V Česku se samozřejmě fotí nejlépe, protože se nejlépe domluvíte s lidmi a zorientujete. Každé město má něco do sebe, faktem ale zůstává, že se mění jen světelné podmínky, architektura a lidi. Jinak je to všude stejné.
Jakému městu je Praha nejvíce podobná?
Asi Budapešti, kde je to pochopitelné, protože je postavena v podobném stylu. Není to ale nejzajímavější místo. Pak určitě Londýnu a Paříži.