Filmaře, vědce a přednášejícího na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze k tomuto netradičnímu zážitku nalákala nejlepší velehorská horolezkyně, Klára Kolouchová, která chtěla svou expedici netradičně zdokumentovat.
Kdy jste poprvé zkoušel točit dronem?
V roce 2012 jsem přemýšlel, jak dostat kameru do vzduchu a došel k závěru, že potřebuji dron. Stálo to ale hrozně moc peněz, které jsem neměl. Udělal jsem tedy takovou smlouvu s Bohem, že když přijdu nečekaně k penězům, dron koupím. No, a z ničehonic si mojí fotku vybral na obálku knihy Paulo Coelho, nejprodávanější spisovatel světa. A měl jsem dron! Od té doby lítám neustále.
Myslíte, že se do budoucna drony více do filmařiny promítnou?
U filmu je to opravdový boom. Když se před časem objevily časosběrné dokumenty a videa, doslova zaplavily svět internetu a kinematografie. Dodnes jsou velmi populární, ale malinko se už okoukaly. To hrozí i leteckým záběrům, ale myslím, že to nebude tak horké. Ta ptačí perspektiva je prostě nádherná a když se to alespoň trochu umí, člověka ty přelety musí nutně fascinovat.
Co si myslíte o zpřísňování pravidel a omezování létání s drony?
Je to nutnost. Před pár lety létali jen opravdoví zájemci o problematiku, a ti si dvakrát rozmysleli, než vzlétli. Ty stroje je stály ohromné množství času a nakonec i peněz. Dnes se drony naopak dostanou do rukou leckomu. Jsem za jejich vývoj ohromně rád, ale všichni u toho prostě nepřemýšlí a najdou se tací, co jdou létat nad letiště nebo na rušné náměstí. Více než omezení je myslím důležitější osvěta. Všichni z oboru se oni snažíme, seč nám síly stačí!
Jak expedice na druhou největší horu světa souvisí s vaší rolí filmaře a vědce?
Možná až překvapivě úzce. Vědci jsou obecně lidé, které strašně baví objevovat a poznávat, stejně jako filmaře. A co jiného expedice na druhý největší kopec světa vlastně je, když ne cesta za poznáním, za něčím nevídaným. Všechny mé aktivity navíc spojuje má někdy až chorobná láska k téhle planetě. Úplně stejně nadšeně bych se vydal třeba na Mars, kdyby to ale nebyla jednosměrná cesta, která trvá několik let.
Věnujete se také přednášení. Jaké to je učit mladou generaci?
No, netvrdím, že všechny mé přednášky jsou „učení“, spíše naopak... Přednáším na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze techniky přírodovědné fotografie a mikroskopie, vedu seminář vědecké fotografie, občas si udělám čárku na odborných biologických předmětech. Mnohem častěji ale povídám pro lidi, pro veřejnost. Zjistil jsem, že mě hodně baví přednášet o vědě laikům a nejvíce pak dětem, které ještě nejsou otráveny útrapami života jako dospělí, ale naopak nasávají novinky jako houby, umí být kreativní a nebojí se klást zdánlivě hloupé otázky. Nejvíce pak přednáším ale o cestování, kde vůbec nejde o to sdělit nějakou informaci, ale pobavit. Je to vyloženě show a baví mě to také. Asi jsem prostě ukecanej.
Čemu se v současnosti věnujete nejraději?
Nejvíc mi asi jde v současné době tvorba krátkých vědeckých videí, chytlo mě to. Je to takový krásně komplexní proces, který začíná vymýšlením příběhu a končí návštěvou některého vědeckého ústavu a hledání technik, jak lidem co nejlépe ukázat něco, co je očím skryto. Vidím v tom veliké dobrodružství, doufám, že to tak vnímají i diváci.