O čem je román Pražský Casanova?
Je to o několika hektických týdnech pražského podnikatele a spisovatele, který má problém... je závislý na navazování kontaktů s něžným pohlavím. To mu způsobuje řadu problémů jak v osobním, tak profesním životě.
Ukázka z knihyV románu mají důležitou roli známá pražská místa. Šli ještě deset minut. Pořád mírně svažující se ulicí směrem k Vltavě. Dorazili ke Karlovu mostu, jednomu z hlavních lákadel města pro turisty z celého světa, a rychle jej přešli. Několikrát vstoupili fotícím se cizincům do záběrů fotoaparátů, ale brali to s humorem. Jakmile se dostali na druhý břeh, odbočili do ulice vlevo a šli směrem k vodě. Johana se rozhlížela na všechny strany, brzy pochopila, kam míří. Na tváři se jí objevil radostný výraz a celá zářila štěstím. Všiml si toho a byl rád, že se mu nápad povedl. Zastavili se u malé dřevěné chatky s nápisem Big Baloon. Uvnitř seděla žena a anglicky se zeptala na počet vstupenek. „Zdravím. Pro kolik lidí to je?“ zeptal se David. „Pro pět,“ odpověděla. „Chceme letět sami dva,“ řekl. „V tom případě musíte zaplatit pět lístků,“ „Výborně. Tady to je,“ řekl a zaplatil. |
Je to vaše první knížka?
Ještě jako dítě jsem psal takové dobrodružné příběhy, ale je to psané v ruce a přepisovat se mi nechce.
Co bylo impulzem pro román?
Asi moje manželka. Ta věděla, že mě psaní baví. Bylo to v době, kdy byly populární knížky jako Padesát odstínů šedi. Řekla, že bych to taky mohl zkusit. Stejným stylem, ale z jiného pohledu, napsat to z pohledu muže a s pražskými reáliemi. Tak jsem vymyslel příběh Davida Brauna.
Jsou tam i autobiografické prvky?
Je to moje prvotina, dají se tam najít i autobiografické prvky. Ale nebudu prozrazovat, které to jsou.
Jak dlouho vám trvalo sepsat knihu o tři sta padesáti stranách?
Zhruba tři roky. Psal jsem to pátky a soboty po večerech, jindy jsem neměl čas. Proto tak dlouhá doba. To je asi jen první krok, napsat knihu. Taky je potřeba někoho přesvědčit, aby ji vydal...
To byl problém. Zpočátku jsem oslovoval velká nakladatelství, ale většinou jsem se nedočkal žádné odezvy. Pak jsem oslovil menší vydavatelství na Moravě – a dopadlo to. Líbal je skvělé jméno pro autora podobných románů.
Je to pseudonym, nebo vaše pravé jméno?
Je to moje pravé jméno. Uvažoval jsem o nějakém pseudonymu, když jsou tam pasáže z mého života. Ale nakonec jsem to vydal pod pravým jménem.
Knihu prý četla i vaše babička, jak se jí líbila?
Líbila. Beru to s nadsázkou. Je to moje babička, tak mi to asi úplně nepohaní, ale říkala, že ji to bavilo a že to bylo napínavé od začátku do konce.
Chystáte pokračování?
Příběh Pražského Casanovy je uzavřený. Mám rozpracovanou další knihu, nechci moc prozrazovat, ale bude to také z pražského prostředí.
Co to bude?
Detektivka, love story... Bude to o ženě, které muži sdělují svá největší tajemství.
Psaní je vaše profese, nebo jen koníček?
Zatím jen koníček, ale byl bych rád, kdyby z toho v budoucnu bylo něco víc. Čtenáři se dohadují, kdo je dívka na titulce. Je to tajemství. Nikomu to neříkám, ale když na to někdo přijde, rád mu zatleskám.