„Jde o obdobu koňské soutěže. Člověk sice na králíkovi pochopitelně jet nemůže, způsob vedení, místo uzdou vodítkem, však funguje na stejném principu,“ říká Krejčová, která soutěž v sobotu v Polské ulici na Praze 2 pořádá již popáté.
Kolik chovatelů se věnuje králičímu hopu?
Jde původně o švédský národní sport, takže zde má místní klub nejsilnější základnu s více než tisícovkou členů. U nás se soutěží od roku 2012, a pokud vím, některé z disciplín se se svým králíčkem věnuje zhruba dvě stě Čechů. O víkendu se utká 24 těch nejlepších.
Kdy vás poprvé napadlo, že by se daly králičí závody pořádat i u nás?
Bylo to před pár lety, když jsem viděla ukázku v sousedním Německu. Nikdo to tam také ještě neznal. Řekla jsem si, že by bylo dobré ukázat všem, co se dá s králíkem všechno dělat. Králíci jsou totiž dost podceňovaní.
Vyplatí se na závod tvrdě dlouho dopředu trénovat?
Výsledek ovlivňuje opravdu velké množství faktorů. Je to trochu ruleta. Pořád soutěží zvířata a ta většinou fungují tak, jak se zrovna vyspí. Jednou se nám dokonce stalo, že turnaj vyhrála paní, která byla s prominutím lajdák a vůbec králíky netrénovala.
Není ale králík spíše plaché zvíře než rozený závodník?
Proto musí být vztah mezi králíčkem a jeho majitelem pevný. Zvíře se v hale plné lidí musí mít o koho opřít. Je to o socializaci. Kterékoliv zvíře reaguje strachem, ať je to plachý králík, nebo člověk. Teď mi bohužel před pár dny v osmi letech umřel dvojnásobný mistr Evropy, králíček jménem Smajlík, se kterým jsme se měli rádi. I to k tomu ale patří.