Na Bertramce v Praze probíhá zajímavý kurz. Co to obnáší?
Kurzy jsou otevřeny nejen řemeslníkům, ale i výkonným památkovým úředníkům na obcích a dalším skupinám, například církevním technikům a vlastníkům památek. Jsou součástí širší vzdělávací koncepce Národního památkového ústavu.
Na kurzech učíme, jak správně přistupovat k památkové obnově, jak při opravách památek využívat tradičních řemeslných technik a historických stavebních materiálů. Tyto technologie jsou totiž k památkách maximálně šetrné. Vyučované metody a techniky jsou garantovány Národním památkovým ústavem a bližší informace najdou zájemci na webu www.obnovakulturnihodedictvi.cz
Co na Bertramce kurz obnovuje?
Na Bertramce si účastníci kurzu pod vedením odborného lektora trénují zednické a štukatérské dovednosti při opravě vnějšího pláště schodiště, jehož omítky a balustráda byly poškozené povětrnostními vlivy a srážkovou vodou. Nesoudržné části omítek se odstraní, zdivo se nechá vyschnout a následně se chybějící části doplní tradiční maltou z vápna a písku a opatří štukem. To ovšem na Bertramce není ničím novým.
Když se podíváte na historické fotografie, toto venkovní schodiště bylo v minulosti mnohokrát podobně opravováno. Hlavním cílem kurzu ale není obnovit objekt, nýbrž proškolit specialisty na památkovou obnovu. Veškeré zásahy, které zde provádíme, jsou v souladu se stanovisky památkové péče, všechny použité materiály odpovídají tradičním postupům a jsou reverzibilní, to znamená kdykoli odstranitelné bez újmy na památce.
Co účastníci kurzu získají?
Účastníci kurzu získají v teoretické i praktické části poznatky, které se takto komplexně nenaučí na žádné škole. Jsme vlastně taková praktická památková akademie. Během praktické části kurzů se naši absolventi naučí dovednostem na pomezí řemesla a restaurování.
Kromě klasických dílen, jako je tato zednická či štukatérská, máme i dílnu zaměřenou na obnovu nástěnné dekorativní výmalby, truhlářskou dílnu zaměřenou na repasi historických oken a dveří, podlahářskou a kovářskou dílnu. Do budoucna uvažujeme i o školení v oblasti opravy historických kachlových kamen a obkladů.
Absolventi získají po splnění všech požadavků a závěrečných zkoušek certifikát a titul „specialista pro památkovou obnovu“. Tato nová „profese“ by v budoucnu měla být zapsána v Národní soustavě kvalifikací, platné v celém prostoru EU. Kurz je placený, ale studentům a nezaměstnaným lze poskytnout slevu až sto procent z kurzovného. Pracovníci Národního památkového ústavu, stejně jako památkáři pracující na obcích a církevní technici mají poloviční slevu.
Je to tak, že památka vlastně získá?
Objekt, který nabídne hostování našemu kurzu tím zcela jistě získá. Tedy ne ve smyslu celkové obnovy, to samozřejmě není možné. Ale malá část se opraví opravdu vzorovým způsobem za dodržení všech doporučených postupů a za účasti lektorů, kteří patří ke špičkám ve svém oboru. Tím vlastně poskytneme majiteli návod, jak pokračovat, často včetně vyhotovení nezbytných průzkumů a podkladů pro obnovu. Něco, čím se právem může chlubit. A to je rozhodně bonus.
Několikrát za dobu, kdy kurz běží se nám podařilo doslova nastartovat správnou památkovou obnovu a to mě jako koordinátora programu obzvláště těší. Navíc kurz k sobě přirozeně přitahuje lidi nadšené do obnovy památek a skutečně šikovné řemeslníky, které byste jinde těžko hledali. Jakousi přidanou hodnotou kurzu je budování osobních a profesních kontaktů mezi řemeslníky, památkáři a vlastníky objektů. Kdysi oddělené světy se najednou propojují na zcela přirozené a neformální úrovni. Všichni zde ale mají společný zájem a cíl: uchování památek pro budoucí generace, protože je památky baví bez ohledu na profesi nebo společenské postavení.
Mluvíte o obnově Bertramky a nikoliv o rekonstrukci. V čem je rozdíl?
To nejlepší, co pro památky může být, je pravidelná dlouhodobá údržba s využitím tradičních postupů a technologií a za pomoci šikovných rukou řemeslníků. Pravidelná oprava střešní krytiny, okapů, zdiva, odvedení dešťové i srážkové vody. Jako v minulosti, kdy každý větší dům měl svého „zedníka“, který jej stále udržoval a když skončil na jednom konci, začal vzápětí znovu. Tedy v podstatě nenáročné zásahy, stálá péče.
Takže bych se přikláněla k termínu obnova. To je přesně to, co Bertramka a nejen Bertramka potřebuje. Pojem rekonstrukce evokuje velký zásah, tedy to, že něco postavíte úplně znovu a s jiným výrazem. To by mělo být v památkové péči vždy až tím posledním možným řešením.