Jak jste se vůbec dostal do Prahy?
Přiletěl jsem v roce 1996, všichni Číňané sem jezdili za obchodem a podnikáním. V té době tu lehký průmysl nebyl. Lze říct, že tehdy textilky zmizely. Dobře se obchodovalo s oblečením. Bylo tu vícero lidí z Číny, přišli za obchodem a postupně začali rozvíjet další činnosti.
Zkoušel jste se vrátit do Číny?
Život a lidé v Číně se měnili tak rychle, že lidé, kteří v Praze zůstali déle než deset let, už si velmi těžko zvykali na život doma. Po tolika letech, kdybych se měl vrátit do Číny, tak bych si tam nezvykl. Když jsem se tam vrátil, tak ty změny byly tak velké, že už jsem ani nenašel cestu domů. Možná pro Čechy, kteří nikdy nebyli v Číně, je toto velmi těžko představitelné. Ta rychlost, jakou se ta společnost vyvíjí a mění.
Myslíte architekturu, či to jak rychle se lidé stěhují?
Všechno. I lidé se velmi rychle mění. Dokonce je pro nás velmi těžké porozumět způsobu jejich myšlení.
Jak se liší česká a čínská kultura?
Jak velký je rozdíl mezi ptákem a koněm? Tak velký je to rozdíl. Jsou to zvířata, ale zvyky, způsoby a životní styl jsou naprosto rozdílné.
Lze nějak charakterizovat čínskou kulturu?
K tomu ani nepotřebujeme věty. Stačí nám tři slova. První je hloubka, druhé je komplikovanost a třetí, to Evropané nedokážou pochopit, jsou vztahy nebo konexe.
A proč je nedokážeme pochopit?
V čínské společnosti je všechno postavené na vztazích a kontaktech. Když v Česku firmy něco potřebují, tak si to najdou na internetu a koupí si to. V Číně to takto nefunguje. Tam je důležité nejprve poznat, co je obchodník za člověka, jen tak si od něj pak mohu něco koupit, protože mu věřím. V Číně si firma nejprve musí vytvořit dobré a důvěryhodné jméno. Ale vytvořit si takovou důvěryhodnost je v Číně velmi složité. Například z Číny přichází mnoho investorů. A mnozí Češi mají pocit, že jsou falešní, že nechtějí investovat. Ale ono to tak vůbec není. Češi si myslí, že stačí, když do toho projektu vloží peníze. Ale pro čínského investora je to úplně jinak. Když nejsme přátelé, tak ti nemohu věřit a investovat.
Co se vám líbí na české kultuře?
Zaujal mě Jan Hus. Mám rád vzdálenější českou historii. Když chcete pochopit nějaký národ nebo nějakou zemi, tak musíte poznat původ jejich kultury.
Co vás napadne, když se řekne Praha?
Vltava. Rád u řeky relaxuji. Mám dvě oblíbená místa, u Palackého náměstí a druhé je u řeky v Libni. Na prvním místě se můžete projít s labutěmi a na druhém můžete rybařit.
Bylo těžké si zvyknout na život v Praze?
Pro mě to nebylo těžké, protože i v Číně jsem byl pořád v pohybu. Po skončení vysoké školy jsem pracoval na mnoha místa a neustále jsem měnil města. Jediné, na co si dodnes nemohu zvyknout, je česká strava. Zvládám české polévky. Možná je můj trávicí systém víc přizpůsobený na zeleninu, zatímco ten evropský a český je více zaměřený na masitou stravu.
Hodně jste cestoval, tak je zajímavé, že zrovna Praha se stala vaším domovem.
Původně jsem přišel do Prahy za obchodem. Později jsem zjistil, že je pro mě Praha velmi poklidné místo, kde se člověk může v klidu usadit. A právě největší část svého života, celých 21 let, jsem prožil právě tady. Neuvažoval jsem o tom, že bych Prahu opustil, i v minulosti mě mnozí lákali do USA nebo do jiných zemí. Ale mně to přišlo, že to nemá význam, že je v Praze dobře. Naopak jsem je přesvědčoval, ať nejezdí do Ameriky, že tady je to lepší.
Většinou se Číňané drží v zahraničí v komunitách kvůli vazbám. Je nějaká i v Praze?
V Česku neexistuje čínské městečko, protože tu žije příliš málo Číňanů. Těch, kteří tu mají registrovaný pobyt, je nějakých pět tisíc, ale Číňanů, kteří tu reálně žijí, jsou jen tři tisíce v celé republice. Sice tu není čínské městečko, ale fungují tu vietnamské vesničky.
Jak dlouho se opracovávání jantarů věnujete?
Obchod jsme otevřeli před necelým měsícem. Ale od zvládnutí opracovávání jantaru až k založení dílny vedla dlouhá cesta. Dá se říct, že jsem tomu věnoval tři roky.
Jak dlouho trvá opracovat jeden kousek?
Pokud to budeme dělat čistě ručně, tak od surového kamene, až po tento menší, bavíme se o přívěscích, tak to trvá zhruba půl hodiny, tedy u malých věcí. Ale velmi záleží na velikosti a tvaru surového kamene. Některé větší kameny se složitějším tvarem mohou trvat i půl dne, než z toho něco vznikne. Když se budeme bavit o vyrývaných kouscích, tak na to nestačí ani celý den.
Co je na práci s jantary nejtěžší?
Leštění. Lze říct, že každá dílna má na proces leštění svoje know-how, které je samozřejmě tajné. Je to ta nejcennější věc, kterou každá manufaktura má.
Co je charakteristické pro jantary?
Záleží na tom, o jaké vlastnosti jantaru se budeme bavit. Pokud jde o tvrdost, tak to je více méně u každého kousku stejné, na Mohsově stupnici má jantar tvrdost zhruba 2 až 2,5, u nejtvrdšího barmského jantaru dosahuje zhruba třetího stupně. Jantar je vlastně pryskyřice. Co se týče věku, tak nejmladší z Dominikánské republiky je starý nejméně 30 milionů roků. Baltský jantar dosahuje stáří až 60 milionů let.
Jantarové korále prý pomáhají proti bolení zoubků u malých dětí?
Když budeme vycházet z moderních metod, tak podle chemického rozboru obsahuje jantar kyselinu jantarovou, která se vstřebává skrz pokožku do těla. Proto má tyto léčebné vlastnosti. Tak je to snadněji vysvětlitelné pro Evropany.
Má na vás nějaké pozitivní vlivy?
Protože se při procesu opracovávání neustále používá voda, tak ten prach je eliminovaný. Nějaké výrazné účinky nepozoruji. Ale mohu potvrdit jeden z účinků jantaru – tím, že mě obklopuje dennodenně, uklidňuje mě.
Pamatujete si na nějaký kousek, který vám přirostl k srdci?
Určitě. Hmyz v jantarech je pro mne celkem běžná věc. Ale jsou kousky, které si velmi dobře pamatuji. Jako by si v sobě udržovaly něco živého nebo snad duši něčeho. Kousek, na který se nezapomíná, měl uprostřed kousek mlhoviny, která byla vytvarovaná jako cválající kůň. Měl hlavu a skutečně to vypadalo úplně přirozeně. Ještě si pamatuji na jeden kousek, kterému se v čínštině říká ťin-ťiao-mi, smíšený průhledný a neprůhledný. Mlhovina tvořila nádhernou orchidej. Anebo jsme měli kousek, kde mlhovina uvnitř připomínala tvar lodě s třemi plachtami, vypadalo to velmi pěkně, ale zároveň velmi přírodně.
Jak jste se k této práci dostal?
Kamarádi v Číně se zajímali o jantar a požádali mě, abych jim pomohl nějaký surový jantar najít. Ale já jsem se vůbec v jantarech nevyznal. Tak jsem začal hledat a učit se o jantarech. Zkoušel jsem sám trochu opracovávat, abych se dozvěděl, co v tom surovém kameni je. Postupně se to vyvinulo do dnešní fáze.
Jste v Česku jediná dílna na opracovávání jantarů?
Pokud vím, jsme jediná oficiální dílna, která v Česku opracovává jantary.