V červnu jste otevřela novou cukrárnu ve Werichově vile. Čím jste podle vás zaujala Nadaci Medy Mládkové, která vás oslovila?
Tato otázka je spíš pro nadaci, ale myslím, že to je tím, že vše děláme poctivě. Že nám jde víc o radost z práce než o zisk. A stejný přístup má i Nadace Medy Mládkové.
Máte možnost si trochu nechat přizpůsobit prostory ve vile? Měla jste nějaké speciální přání?
Ty prostory jsou tak krásné, že nebylo potřeba něco měnit. Prostor, ve kterém jsme, je klubovnou pana Wericha a my zajišťujeme catering a občerstvení pro návštěvníky vily. Mám radost, že se Kampa konečně vrátila Čechům a že Werichova vila je místo, kde si vychutnáte dortík nebo kávu.
A naopak, měla nadace nějaký požadavek či podmínku?
Spolupráce je opravdu skvělá a jediný požadavek byl, aby klubovna byla pro „obyčejné lidi“, což si myslím, že se povedlo.
Prý se ale platí za vstup do vaší cukrárny?
Platí se, protože to není cukrárna, ale klubovna ve vile. Jsme součástí expozice. V ceně 20 korun je klubovna a dolní expozice. Je možnost koupit si za 50 korun půlroční členství.
Vaše láska k Francii se promítla do stylu vašich kaváren v Belgické ulici i na Tylově náměstí. V čem se nová kavárna liší oproti těm stávajícím?
Za prvé to není kavárna. Není to IF Cafe ve Werichově vile. Jsme v prostorách, které jsou součástí expozice. Tomu odpovídá i interiér a také nabídka občerstvení. Máme mnohem více českých zákusků, i když jsem je trochu upravila, aby odpovídaly mému stylu práce.
Na konci roku budete otevírat další kavárnu v Jungmannově ulici. Jak bude vypadat její koncept?
Ten bude úplně odlišný. Pustíme se i do kuchařiny, i když jen zlehka. Nabídneme lehké obědy. Jinak to bude nabídkou zase typické IF Cafe. Tedy asi 15 druhů dortíků, čokoláda, sušenky, zmrzlina a chystáme tam také nabídku velkých dortů.
Asi to bude náročné stíhat ohlídat všechny čtyři podniky. Kde bude probíhat výroba?
Výroba je rozdělena. Pro Belgickou, Werichovu vilu a Tylovo náměstí je zajištěna na Tylově náměstí. Pobočka v Jungmannově ulici bude mít vlastní výrobu a bude nezávislá na ostatních.
Vaše dorty jsou krásně barevné a řada z nich je speciálně zdobená. Které ozdoby jsou technicky nejvíce náročné?
Určitě čokoláda. Což je zatím disciplína, do které jsem ještě úplně nepronikla, ale s mou posedlostí to je už jen otázka času.
Jak si vybíráte zaměstnance do vašich podniků? Musí splňovat něco speciálního?
Ano, musí svou práci mít rádi. Musí být zodpovědní. Každý z nás musí platit svoje výdaje, ale pokud pracujete jen proto, abyste zaplatila složenky, přestane vás to brzy bavit, takže vždy se snažíme hledat lidi, kteří svou práci mají rádi. Ti první s námi většinou moc dlouho nevydrží. Jsme s manželem na personál dost nároční.
Jaké jsou neduhy dnešních cukrářů a cukrářek?
Lhostejnost, nezájem, neochota vzdělávat se. Já se vše naučila vlastní pílí a stále mám pocit, že jsem na úplném začátku. Proto mě štvou lidi, kteří se po roce práce tváří, že už všechno umí. Podle mě je v každém oboru nejdůležitější pokora. Já jsem za vše, co mi do života přichází, nesmírně vděčná a nic neberu jako samozřejmost.
Jak lze poznat na první pohled dobrou a špatnou cukrárnu?
Stačí si všímat tří věci: jak vypadají produkty, které nabízí, jestli je v provozovně čisto a jaký přístup k vám, jako zákazníkovi, má personál. Pokud je jedna z těch věcí špatně, nefunguje cukrárna jako celek.
Jaké jsou teď moderní trendy mezi pražskými cukrárnami? Lze říct, že je konkurence vysoká?
Víte, mně je líto, že se používá slovo konkurence. Česká cukrařina je v hodně špatném stavu, i když se to lehce zlepšuje, a ještě mít pocit, že mi někdo konkuruje, je nesmysl. Já bych si přála, aby lidé v tomto oboru na sebe přestali koukat skrz prsty a začali spolupracovat. Bohužel česká mentalita je už taková, že si všichni vzájemně pořád něco závidíme a že jeden druhému nikdy nepřejeme nic dobrého. Teď jsem viděla například fotku Pierra Hermého, jak tančí s manželkou Christopha Michalaka. Dva velcí cukráři, kteří určují trend francouzské cukrařiny, a jsou přátelé. Nemají pocit, že by jeden druhému mohl něco ukrást. Tento přístup mi v Česku chybí.
Pečení se věnujete od dětství. Co je podle vás pro cukráře nejlepší školou?
Cukrařinu neodkoukáte. Skvělé školy jsou bohužel jen v zahraničí, ale dnes se můžete už vzdělávat přes on-line kurzy a další. Ale nejvíc se naučíte tak, že si prostě odpracujete hodiny a hodiny ve výrobě. Bez té dřiny to prostě nejde. A pokud někdo vyjde ze školy, upeče pár dortíků a říká si šéfcukrář, tak se tomu musím smát.
Prý moc nemlsáte sladké. Je přece jen nějaký dezert, který máte nejraději?
Mlsám, jen tím, jak jsem pořád v obležení cukru, tak ho jím logicky méně. Miluji klasické buchty a koláče.